Había cruzado las aguas turbulentas seis veces, cada vez con un hilo de vida en la boca, y cuando por fin la alcanzamos, apenas respiraba.

Me casé con una anciana viuda por su dinero; después de su funeral, su abogado me dio una vieja máquina de coser y una carta.

Vrátil jsem se ze služební cesty a moje čtyřletá dcera se mě zeptala: „Tati, jde s námi na oběd můj druhý táta? Je ve sklepě.“ Nebyl jsem připravený na to, co jsem našel.

Ztratil jsem manželku v den, kdy se nám narodila trojčata – o deset let později jsme na verandě našli krabici s nápisem: „Pro mé krásné dcery. S láskou, mami.“

Po osmi měsících vojenské služby jsem se konečně vrátil domů – jen abych našel svého novorozeného syna vážně nemocného a svou ženu, jak sedí vedle jeho postýlky, otřesenou a evidentně zraněnou. Matka se na mě chladně podívala a řekla: „Musí se naučit, kde je její místo,“ zatímco moje sestra pokrčila rameny a dodala: „Za dítě je zodpovědná ona, ne my.“
Había cruzado las aguas turbulentas seis veces, cada vez con un hilo de vida en la boca, y cuando por fin la alcanzamos, apenas respiraba.
Me casé con una anciana viuda por su dinero; después de su funeral, su abogado me dio una vieja máquina de coser y una carta.