Pochopila to z jejich pohledů. Nemuseli nic říkat. Ani slovo. V očích měli něco, co ji bodalo víc než nejtvrdší výčitka. Dřív ji zdravili s úsměvem, zvali ji na kávu, ptali se na Marka. Teď se pohledy stáčely k zemi. Nebo ještě hůř – dívali se skrz ni, jako by neexistovala.
Eva nebyla špatná matka. Neopomíjela, neubližovala, neodvracela se. Právě naopak — milovala svého syna tak silně, že pro něj obětovala všechno. I pravdu.
[...]
