Na malém venkovském hřbitově se shromáždilo jen pár lidí. Pohřeb starší ženy, která žila osamělým životem na okraji lesa, probíhal tiše a bez velké pozornosti. Ale jeden neobvyklý host přitáhl pohledy všech přítomných – obrovský šedý vlk, který stál u rakve a nehnul se ani o krok.

Zpočátku si lidé mysleli, že se jedná o náhodu, nebo snad o zdivočelého psa. Ale zvíře se chovalo klidně, důstojně a jakoby… truchlilo. Vlk zůstal u rakve po celou dobu obřadu. Ani po uložení do země neodešel – seděl na místě celé hodiny, dokud ho nezačala zahánět noc.

Místní začali vyprávět příběhy. A tehdy vyšla najevo šokující pravda. Zemřelá žena žila po mnoho let stranou lidí, ale nebyla úplně sama. Jako mladá zachránila zraněné vlče a tajně ho vychovala. To vlče, už dávno dospělé, se k ní často vracelo – lidé si toho jen nikdy nevšimli. Mezi nimi vzniklo tiché pouto, silnější než slova.

Smrt ženy znamenala konec jedné zvláštní kapitoly. A vlk – její jediný skutečný společník – to cítil. Jeho přítomnost na pohřbu nebyla náhodná. Byla to rozloučení, které nemohlo zůstat bez povšimnutí.