V době, kdy se svět zrychluje a nové tváře střídají ty starší rychlostí blesku, je jedna žena, která vzdoruje zákonům showbyznysu. Nepodléhá trendům ani očekáváním. Naopak — ona je vytváří. Herečka, která svou energií, hloubkou a charismatem inspiruje celé generace diváků, mladých tvůrců a žen napříč kontinenty.
Její jméno Eliška Bartošová je synonymem pro kvalitu, eleganci a herecký perfekcionismus. Vystupovala v kultovních filmech 80. let, zářila na divadelních prknech Národního divadla, spolupracovala s režiséry světového formátu — a dnes, ve svých 67 letech, sklízí ovace za roli matky-alkoholičky v nezávislém sociálním dramatu oceněném na Berlinale.
Začínala v malém městě, dnes ji zná celý svět
Eliška pochází z malé obce na Vysočině, kde vyrůstala v rodině učitelky a tesaře. První dotek s jevištěm zažila v místním kulturním domě. Už tehdy bylo jasné, že nezůstane jen u recitačních soutěží. Přijímačky na DAMU složila s absolutní jistotou, a krátce po studiích se stala nejmladší členkou činohry v historii Divadla na Vinohradech.
Ale nebyl to půvab, co jí otevřelo dveře. Byla to intenzita. Diváci i režiséři mluvili o jejích očích, které dokázaly během jedné scény přejít od radosti k zoufalství. O tichu, které na jevišti dokázala proměnit v nejhlasitější výkřik. O tom, že „nehraje“, ale žije.
Charisma, které stárne s grácií
Eliška nikdy nespoléhala na svou krásu, i když byla často označována za sexsymbol. Odmítala stereotypní role, hledala výzvy. I proto její filmografie obsahuje jak klasické literární adaptace, tak psychologické thrillery, historické eposy, i moderní dramatické minisérie.
A zatímco mnohé její kolegyně s věkem mizely z obrazovek, ona se vrací znovu a znovu. Možná proto, že nikdy neslevila ze své vnitřní pravdivosti. Každá postava, kterou ztvární, nese její duši — a diváci to poznají. Autenticita je totiž dar, který se nedá naučit. A Eliška ho má v krvi.
Vzorem ženám, inspirací umělcům
Pro mladé herečky je Eliška Bartošová důkazem, že kariéra může být dlouhá, hluboká a věrná sama sobě. Na rozdíl od kultury rychlé slávy a dočasného lesku, ona nabízí stabilitu, řemeslo, poctivost.
Kromě hraní se věnuje také výuce herectví, mentoringu mladých autorek a podporuje ženské hlasy v kultuře. Sama říká:
„Ženy musí přestat čekat na souhlas. Mají tvořit, psát, režírovat — a především věřit, že jejich příběhy jsou důležité.“
Legenda, která neodchází — ale neustále se proměňuje
V posledním rozhovoru pro veřejnoprávní televizi se jí zeptali, jestli přemýšlí o odchodu do důchodu. Usmála se a odpověděla:
„Jakmile přestanu být zvědavá, přestanu hrát. Ale zatím je svět pořád dost fascinující.“
A právě v tom je její kouzlo. Energie, která s věkem nezhasíná, ale zraje. Talent, který nevyhasl, ale prohloubil se. A charisma, které není pózou, ale pravdivým odrazem její osobnosti.