Autor: Petra Novotná | Časopis Záhady & Tajemství
Bylo chladné říjnové ráno roku 1989, když čtyřicet jedna studentů 9. třídy ze základní školy v malé vesnici Vranov u Jihlavy nastoupilo do autobusu na školní výlet. Nikdy nedorazili do cíle. Nikdo z nich — ani jejich třídní učitelka, řidič autobusu, nebo doprovázející vychovatel — už nikdy nebyl spatřen. Vyšetřování trvalo roky. Policie prohledávala okolí, lesy, přehrady, dokonce i staré doly. Žádná těla. Žádný autobus. Žádné stopy.
Případ se stal jedním z největších záhad české novodobé historie. Až do dubna letošního roku.
Záhadný signál z opuštěné vojenské oblasti
Na začátku dubna 2024 obdržela armáda slabý nouzový signál vysílaný na zastaralé frekvenci, která se používala během studené války. Signál pocházel z oblasti známé jako “Zóna 44”, bývalý vojenský polygon, uzavřený od roku 1991. Oficiálně byl areál vyčištěn a zapečetěn, ale přístup byl zakázán kvůli možnému výskytu chemických látek a starých min.
Jednotka speciálních sil vyslaná na průzkum narazila na zarostlou silnici, která vedla hluboko do lesa. A tam, mezi zpustošenými stromy, stál autobus Karosa ŠL 11 — stejný, který zmizel v roce 1989. Na střeše měl stále školní cedulku s nápisem «ZŠ Vranov». Byl pokrytý mechem a rezivěl, ale jinak zcela neporušený. Jako by tam stál teprve několik dní.
Uvnitř seděli studenti. Všichni. Vypadali stejně, jako když zmizeli — mladí, v tehdejších bundách, s taškami Adidas přes rameno. Nejevili žádné známky stárnutí.
A byli naživu.
Ztraceni v čase — nebo něčem horším?
První šok vystřídalo ještě větší zděšení. Děti byly dezorientované, neschopné komunikace. Při psychologickém vyšetření se ukázalo, že nemají žádné vzpomínky na posledních 35 let. Poslední, co si pamatovaly, byla silnice do Brna, mlha… a zvláštní píseň v rádiu, která prý „šla pozpátku“.
Podle informací z armádního vyšetřování, které byly následně uniknuty do médií, se v oblasti Zóny 44 nachází podzemní komplex, zřejmě sloužící v 80. letech k testování psychologických zbraní. Jedna z teorií předpokládá, že autobus byl záměrně sveden z cesty a následně se dostal do tzv. „časové kapsy“ — prostoru, kde plynutí času neprobíhá lineárně.
Hrozba, která nezmizela
Několik dnů po nálezu autobusu začali někteří z navrátivších žáků trpět záchvaty, během kterých vykazovali neobvyklé schopnosti: schopnost opakovat celé cizí rozhovory, které nikdy nemohli slyšet, kreslit složité matematické vzorce nebo mluvit neexistujícím jazykem, který prý připomínal «zvuky ozvěn».
Jeden z chlapců – nyní stále fyzicky třináctiletý – se pokusil o útěk z nemocnice. Když byl dostižen, prý šeptal opakovaně: „ON se vrátí. My byli jen první.“
Kdo je „ON“? A kde opravdu byli?
Ticho úřadů a nezodpovězené otázky
Oficiální stanovisko ministerstva vnitra zní: „Jedná se o extrémně vzácný případ psychogenní amnézie vyvolané izolací.“ Žádná zmínka o časové kapsli, žádné potvrzení o podzemních laboratořích, žádné odpovědi. Ale ti, kteří byli při vyšetřování, mluví potichu o tom, co spatřili v podzemí — temné chodby, pískání z reproduktorů, staré deníky s poznámkami v azbuce. A na stěnách… otisky dětských dlaní.
Závěr
Případ „Třída 1989“ je dnes pod přísným utajením. Mnoho otázek zůstává nezodpovězených. Ale jedno je jisté — něco, co se mělo zapomenout, se po 35 letech opět probudilo.
A možná, že tohle byl jen začátek.