Autorka: Lucie Konečná | Magazín „Podivuhodné příběhy“
V zapomenutém koutě starého hřbitova, kde se čas zdá být pomalejší a vzduch voní vlhkým mechem, se odehrál příběh, který nikdo nedokáže s jistotou vysvětlit. A přece jej někteří považují za skutečný — dokonce za posvátný.
Jednoho jarního rána, krátce po rozbřesku, se mezi křivými náhrobky tichounce pohybovala malá šedá králičice. Byla těhotná a hledala bezpečné místo, kde by mohla přivést na svět svá mláďata. Její bříško se lehce kolébalo při každém kroku, když náhle zůstala stát.
Před ní ležel hrob zarostlý břečťanem, starý a neudržovaný. Na kameni bylo jméno téměř setřené časem. Ale co ji upoutalo, nebyl nápis — byla to kožená peněženka, položená u paty náhrobku, částečně zasypaná hlínou a listím.
Neuvěřitelné gesto
Králičice se přiblížila. Její čenich se chvěl, jak nasávala pachy. V přírodě je vše řízeno instinktem — a přesto se zdálo, že tohle není obyčejný zájem zvířete. S neuvěřitelnou něhou se dotkla peněženky packou, jako by ji chtěla otevřít.
A tehdy se stalo něco zvláštního.
Vzkaz z minulosti
Z peněženky vypadlo několik zažloutlých předmětů:
– fotografie ženy s dlouhými tmavými vlasy, která v náručí drží králíčka,
– dětská kresba — malý domek, slunce a králík s mašlí,
– a nakonec starý, složený lístek, jehož písmo bylo rozechvělé, ale čitelné.
Na něm stálo:
„Pokud někdy najdeš tohle místo, znamená to, že jsi došel na konec cesty. Děkuji ti, že jsi mi dala důvod žít, i když jsme se nikdy znovu nesešli. Věřím, že láska najde svou cestu… i skrze život a smrt.“
Podepsáno: E. H.
Králičice seděla tiše. Neutíkala. Jako by rozuměla významu toho, co viděla. A pak udělala něco, co by nikdo nečekal: vložila čumák do peněženky, vzala do tlamy kousek látky (zřejmě z fotografie) a odskákala zpět do lesa.
Starý muž a ztracený život
Později vyšlo najevo, že hrob patřil muži jménem Emil Horák. Byl to samotář, který zemřel před více než 20 lety. Měl jen jednu velkou lásku — ženu jménem Adéla. Nikdy se nevzali, osud je rozdělil mladí, a ona zmizela beze stopy. Říkalo se, že celá léta chodil s peněženkou, v níž nosil její fotku, lístek a kresbu jejich tehdy nenarozeného dítěte.
Nikdo nikdy nevěděl, kam peněženka zmizela po jeho smrti. Až do toho dne.
Přesah mezi světy
Proč těhotná králičice našla právě tuto peněženku? Byla to náhoda, nebo se příroda spojila s něčím víc? Může se zvíře stát nositelem vzkazu mezi dvěma světy?
Možná. Možná ne.
Ale jedno je jisté — ten den, kdy lapka malého tvora otevřela starý příběh o lásce, se cosi změnilo. A když králičice o pár dní později porodila svá mláďata v dutině stromu poblíž hřbitova, jeden z nich měl na srsti tmavý flíček… ve tvaru srdce.