Byl chladný podzimní večer, když se Martin Svoboda, dobrovolník v útulku pro opuštěná zvířata, rozhodl jít domů nezvyklou cestou přes opuštěné zahrádkářské kolonie na okraji Brna. Měl za sebou náročný den plný telefonátů, adopčních schůzek a smutných příběhů. Chtěl jen ticho a vzduch. Ale to, co uviděl, mu změnilo život.

U malého potoka, pod hustým porostem křovin, zahlédl pohyb. Když se přiblížil, srdce mu sevřel děs. Leželo tam osm psů – různých plemen, velikostí, stáří. Někteří byli tak slabí, že se ani nepokoušeli zvednout hlavu. Jiní tiše kňučeli. Všichni měli zpěněné tlamy, zrychlený dech a vypoulené oči – jasné známky otravy.

Martin nezaváhal. Byl sám, neměl vybavení, ale měl jediné: odhodlání. Zavolal na nejbližší nonstop veterinární kliniku a v mezidobí, než dorazila pomoc, začal jednat. Využil svou mikinu jako deky, opatrně očistil zvířatům tlamy, snažil se je uklidnit svým hlasem. Jednoho po druhém nosil k silnici, kde je přikrýval a snažil se udržet při vědomí.

Sanitka pro zvířata přijela za dvacet minut, ale Martinovi připadaly jako hodiny. Psi byli přepraveni na kliniku a okamžitě jim byla podána protijedová léčba, zahájeny infuze, výplachy žaludku. Někteří byli na pokraji smrti.

Z osmi psů přežilo sedm. Osmý, starý německý ovčák, bohužel podlehl následkům otravy ještě tu noc.

Případ se rychle dostal do médií. Fotografie z místa nálezu, video Martina, jak v dešti objímá psa zabaleného do vlastní bundy, dojalo statisíce lidí. Vznikla iniciativa „Život má cenu“, která během dvou týdnů shromáždila přes půl milionu podpisů za zpřísnění trestů za týrání zvířat.

Parlament zareagoval překvapivě rychle. Vznikl zákon nesoucí jméno psa, který zemřel – „Lex Rex“ – a od následujícího roku začal platit jako přelomová norma v ochraně zvířat v České republice.

Martin si všechny přeživší psy nechal v dočasné péči. Dva z nich si nakonec adoptoval. Ostatní našli milující domovy díky obrovskému zájmu veřejnosti.

Dnes, když se ho novináři ptají, proč to udělal, odpovídá jednoduše:
„Nemohl jsem je tam nechat. A kdybych měl udělat to samé znovu, neváhal bych ani minutu. Nešlo o hrdinství, šlo o správnou věc.“

A na místě, kde tehdy vše začalo, dnes stojí jednoduchý památník. Osm jmen. Osm psích osudů. A jedna věta: „Tady začala změna.“