Všechno začalo úplně nevinně, když jsme se s manželkou rozhodli pomoci její tetě vyklidit půdu ve starém rodinném domě na Vysočině. Dům patřil její prababičce a nikdo ho pořádně neprošel snad od 70. let. Mezi krabicemi s prachem, starými sešity a vybledlými fotografiemi jsme objevili zvláštní, těžký předmět zabalený do zažloutlé deky.

Byl to podlouhlý kovový válec, zčásti dřevo, zčásti mosaz, s jemnými rytinami po obvodu a několika otočnými kolečky, která vydávala tiché cvakání. Na první pohled připomínal hudební skříňku, ale nic v něm nehrálo. Žádný z nás netušil, k čemu slouží – a právě to nás začalo fascinovat.

Rozhodli jsme se předmět důkladně prozkoumat. Vyčistili jsme ho od prachu a začali zkoumat rytiny. Některé znaky připomínaly staré slovanské symboly, jiné působily jako astronomické značky nebo alchymistické znaky. Zvědavost nás dohnala k tomu, že jsme začali pátrat v archivech, starých knihách a online fórech zabývajících se historickými artefakty.

Po několika hodinách pátrání jsme narazili na podobný objekt v katalogu jednoho muzea v Rakousku. Šlo o tzv. mechanický kalendář s šifrovacím mechanismem, který byl v 19. století využíván učenci a cestovateli k uchovávání tajných informací. Podle experta, kterého jsme kontaktovali, šlo o velmi vzácný a precizně vyrobený přístroj — možná ručně zhotovený pro konkrétního majitele.

Zajímavé však bylo to, co jsme objevili uvnitř. Po několika dnech luštění jsme našli správnou kombinaci a víko se s jemným cvaknutím otevřelo. Uvnitř byl pečlivě srolovaný pergamen s nádhernou kresbou noční oblohy – hvězdy, planety, ale také podivné geometrické tvary a text ve staré češtině. Jednalo se o jakousi mapu noční oblohy s instrukcemi k pozorování konkrétního úkazu, který se měl podle všeho odehrát jen jednou za několik generací.

Nejvíce nás ale zarazil podpis: J. V. Havel, 1898. Pátráním v obecní kronice jsme zjistili, že šlo o samouka a astronoma, který žil právě v tomto domě a byl známý svým zájmem o pohyb hvězd. Lidé ho tehdy považovali za podivína – a dnes se ukázalo, že zanechal stopu, která přežila více než sto let.

Předmět jsme později věnovali místnímu muzeu, kde se stal součástí stálé expozice o regionálních osobnostech a záhadách. Ale pro nás se stal něčím mnohem víc – připomínkou, že i na první pohled zapomenuté věci mohou skrývat příběh, který přesahuje jednu generaci.

A tak jsme díky náhodnému nálezu na půdě objevili kousek historie, který čekal celé století, až ho někdo znovu otevře.