Byl to ten typ dne, kdy se zdá, že se nic nemůže pokazit.
Letní slunce svítilo vysoko nad hlavou, vzduch byl horký a voněl borovicemi. Kristýna, dvacetiletá studentka z Brna, se vydala s partou přátel k opuštěnému lomu, asi hodinu cesty od města. Místo bylo populární mezi mladými — průzračná voda, klid, skály ideální ke skákání.
Už týdny plánovali výlet. Všichni tam už jednou byli. Všichni skákali.
Všichni říkali totéž: «Je to naprosto bezpečné, voda je hluboká, žádné kameny.»
Kristýna ale nikdy předtím neskočila. Měla respekt. Možná až příliš velký.
Ale ten den… něco se v ní změnilo. Možná to bylo teplem. Možná smíchem přátel. Možná touhou dokázat sobě i ostatním, že to zvládne.
Postavila se na okraj skály. Deset metrů. Nohy se jí trochu třásly, ale nikdo to neviděl.
„Tak co? Skočíš?“ zavolal Honza z vody.
Všichni se dívali. Telefony v rukách. Úsměvy na tvářích.
Kristýna zavřela oči.
A skočila.
Nejdřív to byl pocit volnosti. Krátký okamžik, kdy se zastavil čas. Vítr ve vlasech, slunce na kůži. Svoboda.
A pak… náraz.
Ale ne do vody.
Těsně pod hladinou narazila do něčeho tvrdého.
Pocítila ostrou bolest v noze. Jako by ji něco rozřízlo. Voda kolem ní se okamžitě zbarvila dočervena.
Křičet pod vodou nešlo.
Vynořila se s obtížemi. Když ji kluci vytáhli na břeh, bylo jasné, že je zle.
Na levém stehně měla hlubokou ránu. Trčela z ní špička rezavé kovové výztuže — kus zrezivělé tyče, která čněla z podvodního betonového bloku. Ten tam někdo musel hodit potají. Nebo byl součástí staré konstrukce.
Nikdo z nich o něm nevěděl. Nikdo ho neviděl. A přesto tam byl.
Záchranka přijela během patnácti minut. Kristýna přišla o hodně krve, ale přežila. Po operaci a měsících rehabilitace mohla znovu chodit. Ale jizvu — fyzickou i psychickou — si ponese celý život.
A co se stalo potom?
Místní úřady místo oplotily a dali varovné cedule. Ale to už bylo pozdě.
Kristýna dnes o svém příběhu mluví veřejně. Ne z hořkosti. Ale z varování.
„Myslela jsem si, že když tam skáčou všichni, je to bezpečné. Ale pravda je, že nikdy nevíš, co je pod hladinou.“