Bylo brzké ráno na předměstí Brna.
Popeláři projížděli obvyklou trasu, když si všimli zatoulané fenky, která pobíhala kolem popelnic a nepřestávala štěkat.
Zdálo se, že štěká na nic.
Ale pak začala běžet za jejich vozem.
Naléhavě. Vyděšeně.

Mysleli si, že je to jen další toulavý pes.

Ale když se zastavili, aby ji odehnali, začala je táhnout zpět k nádobě na směsný odpad.

Rozhodli se otevřít zadní část vozu, kam právě vysypali několik popelnic.

A tehdy nastalo ticho.

Uprostřed odpadků ležel černý igelitový pytel.
A v něm…
novorozeně. Ještě živé.

Fenka neštěkala pro nic.
Věděla.
A díky ní bylo dítě zachráněno doslova v poslední chvíli.

Od té doby se jmenuje Nela.
Má domov, lásku — a titul:
Hrdinka bez hlasu, která promluvila štěkotem.