Když se řekne svět modelingu, většina lidí si představí mladé dívky, které ve věku šestnácti let opouštějí domov a vrhají se do světa světel, přehlídek a přísných norem krásy. Jenže pak se objeví někdo, kdo tu představu rozbije na kusy. Přesně to udělala Allegra Veselá, žena, která se rozhodla vstoupit do světa módy až ve svých třiceti letech – a převrátila ho naruby.
Allegra pochází z Brna, kde dlouhá léta žila zcela obyčejný život. Pracovala jako úřednice na stavebním úřadě, vedla byt v městském činžáku, chodila do práce, večer si četla, a občas o víkendu vyrazila na výlet. Móda ji vždy fascinovala, ale nikdy jí nepřipadala jako prostor, do kterého by mohla patřit. Nebyla dost štíhlá, dost vysoká, ani dost mladá – alespoň podle klasických měřítek, která v tomto světě platila po dekády.
Všechno se změnilo jedné zcela obyčejné soboty. Allegra si nechala udělat nové portrétní fotografie do profesního profilu na internetu. Fotky byly nenápadné – bez výrazného líčení, bez póz. Jednu z nich ale sdílela její kamarádka na svém Instagramu. A právě tam si ji všimla mladá stylistka z Prahy, která hledala nový, neokoukaný typ ženy pro netradiční fashion projekt. Napsala Allegrě zprávu, která zněla téměř jako vtip: „Měla bys zkusit modeling. Vypadáš jako tvář, kterou si módní svět ještě nezasloužil.“
Zprvu Allegra váhala. Vždyť jí bylo třicet. Ale po týdnech přemýšlení svolila, že zkusí focení pro malý český módní časopis. Byl to experiment – bez rozpočtu, bez očekávání. Jenže výsledek všechny překvapil. Její tvář – klidná, výrazná, s jemnými vráskami smíchu kolem očí – přitahovala pozornost. Nebyla to krása instagramového typu. Byla to krása, která přichází s časem a životními zkušenostmi.
Focení vedlo ke druhému. Pak třetímu. V krátké době si ji vyžádala známá návrhářka z Vídně, která hledala modelky „s duší“. Allegra vystoupila na svém prvním přehlídkovém mole v jednoduchých černých šatech, s rovnými zády a klidným, důstojným výrazem. V hledišti zavládlo ticho – jiný druh ticha. Ticho, které signalizuje, že se stalo něco mimořádného.
Do roka se Allegra objevila na titulní straně jednoho z nejčtenějších módních magazínů ve střední Evropě. Média ji začala označovat za „anti-modelku“ nebo „modelku z ulice“, ale tohle škatulkování ji nezajímalo. V rozhovorech mluvila o kráse, která není o věku, ale o tom, jak se žena nese. Mluvila o tlaku, který společnost klade na ženy, aby vypadaly mladší, štíhlejší, méně samy sebou. A tím vším se nechtěně stala tváří změny.
Návrháři i stylisté po ní začali toužit právě proto, že nebyla konvenční. Nechtěli „další hezkou tvář“, ale ženu, která vypráví příběh, aniž by řekla jediné slovo. Allegra se stala symbolem zralosti, přirozenosti a odvahy být jiná. Mladé dívky jí psaly zprávy, ženy ve čtyřiceti a padesáti ji žádaly o radu, jak znovu najít sebevědomí. A Allegra odpovídala – upřímně, prostě, bez hvězdných manýrů.
„Ve dvaceti jsem se bála, co si o mně lidé myslí. Ve třiceti jsem se rozhodla, že už žít kvůli cizím představám nechci,“ řekla v jednom rozhovoru. Její slova se začala sdílet po sociálních sítích jako citáty, ale Allegra sama zůstávala mimo ten svět – bez TikToku, bez filtrování reality.
Dnes, o čtyři roky později, Allegra stále pracuje jako modelka, ale i jako mentorka. Pořádá workshopy o přijetí vlastního těla, spolupracuje s neziskovkami a zároveň pečuje o svou malou zahradu za domem. Neodstěhovala se do Paříže ani do Londýna, jak jí mnozí radili. Zůstala v Brně, kde se cítí doma.
Její příběh se stal důkazem toho, že nikdy není pozdě začít znovu. A že skutečná proměna se neděje přes noc ani skrze plastickou operaci – ale ve chvíli, kdy se člověk přestane bát být tím, kým opravdu je.