Byl to obyčejný den.
Úterý, 15:07, oddělení následné péče v Krajské nemocnici Na Vrších. Na pokoji 3A ležela MUDr. Ivana Kovářová, známá neuroložka, která se zotavovala po nekomplikované operaci páteře. Nic vážného – plánovaný zákrok, bez komplikací, standardní rekonvalescence. Podle všeho měla být do týdne doma.
Ivana byla v dobré náladě. Četla knihu, odpovídala na pracovní maily, povídala si se sestrami. V ten den měla přijít jen fyzioterapie a lehký oběd.
Pak ale přišel koš s ovocem.
Pečlivě naaranžovaný, elegantní, zabalený v celofánu se zlatou stuhou. Uvnitř jablka, hroznové víno, fíky… a hlavně — čerstvé plátky pomeranče, úhledně vyskládané na ubrousku.
„Máte návštěvu?“ zeptala se sestra.
„Ne… asi mi něco poslali z práce,“ odpověděla Ivana, když si prohlížela přiloženou kartičku. Na ní stálo jediné slovo:
„Odpusť.“
V 15:24 si vzala jeden plátek pomeranče. Byla to její oblíbená odrůda — šťavnatý sicilský, přesně takový, jaký měla doma ve zvyku.
Do 40 sekund se začala dusit. Zrudla v obličeji. Ztratila koordinaci. Monitor vitálních funkcí spustil alarm.
Personál zasáhl okamžitě. Adrenalin, intubace, resuscitace. Ale nic nepomáhalo.
Ivana upadla do hlubokého anafylaktického šoku.
Pro všechny to byl šok – nikdy neměla alergii. Její zdravotní dokumentace byla čistá. A přesto – během pár minut upadla do bezvědomí, ze kterého se už neprobrala.
Pak ale přišly výsledky toxikologie.
Plátky pomeranče obsahovaly stopové množství modifikované neurotoxické látky, běžně používané v mikrobiologických laboratořích jako součást výzkumu zbraní druhé generace. Byla upravena tak, aby napodobovala alergickou reakci, ale zasahovala centrální nervový systém.
Šok, panika, bezpečnostní protokol. Nemocnice byla uzavřena, do případu byla zapojena kriminální policie i Národní ústav pro jadernou bezpečnost.
A pak přišlo to nejděsivější.
Bezpečnostní kamery zachytily osobu, která koš přinesla. Byl to muž v plášti, s rouškou, brýlemi a kšiltovkou. Vypadal jako běžný technik.
Ale když bezpečnost přehrála záznamy ze tří různých chodeb, zjistili, že muž měl přístup do prostor, kam se bez zvláštního oprávnění nedá dostat.
Po extrakci obličeje pomocí softwaru pro rozpoznávání tváře přišla identifikace:
Ing. Radek Valenta.
Bývalý kolega Ivy Kovářové z Výzkumného ústavu neurověd.
Muž, který byl před třemi lety odsouzen za vědecký podvod, manipulaci s daty a obviněn z výhrůžek kolegům.
Muž, kterému právě Ivana zničila kariéru svědectvím u soudu.
A také muž, který byl oficiálně prohlášen za mrtvého — po nehodě v zahraničí.
Jeho tělo prý shořelo při výbuchu laboratoře. Nebylo nikdy jednoznačně identifikováno.
Od té doby je pokoj 3A uzamčen.
A všichni, kdo ten den sloužili, si kladou stejnou otázku:
„Pokud Valenta žije… kde je teď?“