Mělo to být tiché rozloučení. Den smutku, bolesti a vzpomínek. Ale co se stalo při pohřbu osmileté Elišky Novotné v malé obci na Vysočině, otřáslo nejen přítomnými, ale brzy celým krajem — a nakonec i celou republikou.
Rakev s tělem dítěte totiž nečekaně vzplála přímo během obřadu. Co nejprve vypadalo jako tragická náhoda, se však ukázalo být jen začátkem temné pravdy, která rozdrtila už tak zlomenou rodinu.
Dívka, kterou všichni milovali
Eliška byla tichá, ale bystrá holčička. Milovala kočky, pastelky a čokoládový pudink. Chodila do druhé třídy, nikdy si na nic nestěžovala a všichni ve škole ji měli rádi. Její smrt tak všechny zaskočila.
Podle prvních informací Eliška zemřela ve spánku. Lékař uvedl zástavu srdce neznámé příčiny. Vzhledem k jejímu věku a dosavadnímu zdraví to však působilo podezřele. Rodina se ale rozhodla pohřeb neodkládat a rozloučit se v sobotu dopoledne na místním hřbitově.
Plameny u hrobu
Obřad začal smutečním proslovem faráře. Rodiče Elišky stáli u bílé rakve s vyřezávanými květinami. Více než stovka lidí přišla vzdát dívce poslední sbohem. Slzy, květiny, písně.
Ale v momentě, kdy se rakev začala spouštět do hrobu, vydal dřevo podivný praskot. Pak se ozval sykot a z víka rakve začal stoupat dým. Než kdokoli stačil zareagovat, rakev náhle vzplála, jakoby zevnitř.
Nastal chaos. Lidé křičeli, někteří se snažili oheň uhasit hlínou a vodou z konví. Rodiče omdleli. Malé děti byly odvedeny pryč. Celý hřbitov se změnil v místo hrůzy.
Vyšetřování a šokující zjištění
Na místo okamžitě dorazili hasiči a policie. Případ byl od počátku velmi neobvyklý, a tak bylo rozhodnuto o soudní pitvě — a zároveň o vyšetření samotné rakve.
A právě tam začala pravda vycházet najevo.
Forenzní experti zjistili, že v těle Elišky i v polstrování rakve byly stopy po chemikáliích – konkrétně po hořlavé látce používané běžně v zemědělství jako prostředek na hubení plevele. V kombinaci s vlhkostí a teplem se tato látka mohla samovolně vznítit.
Ale jak se taková látka dostala do rakve? A hlavně: do těla dítěte?
Rodina v šoku. A ještě více, když zjistila, kdo je podezřelý
Vyšetřování ukázalo, že Eliška nemohla látku pozřít omylem. Šlo o cílené podání vysoké dávky — pravděpodobně nápojem nebo jídlem.
Policie se zaměřila na nejbližší okruh osob. Zatímco matka Elišky byla psychicky zcela zlomená a ošetřovaná na psychiatrii, pozornost padla na jejího přítele, který s nimi žil necelý rok.
Muž, jenž působil jako tichý, pracovitý člověk, měl v minulosti problémy s agresivitou a byl již jednou podmínečně odsouzen za napadení nezletilého. Také měl přístup ke zmíněným chemikáliím — pracoval jako brigádník ve skladu hnojiv.
Pod tlakem důkazů se přiznal. Prý to „nechtěl udělat“, ale Eliška mu „překážela v plánech“ s její matkou. Chtěl „jen utišit“ její neustálé otázky, které ho „rušily“. Použil kapku látky do jejího večerního kakaa.
Z kapky se však stala smrtící dávka.
Spálené sbohem
Tělo dívky bylo kvůli ohni značně poškozeno. Druhý pohřeb proběhl o týden později — tentokrát bez veřejnosti, pouze za účasti nejbližších. Byla pohřbena v malé bílé urně, kterou matka držela v rukou až do poslední chvíle.
Lidé na vesnici přinesli svíčky, hračky a dopisy. Na hřbitově dnes stojí malý pomník s nápisem:
„Eliško, odpusť nám. Tvé světlo nikdy nezhasne.“
Bolest, která zůstává
Případ otřásl veřejností a vyvolal vlnu diskusí o psychologické pomoci rodinám, prevenci domácího násilí i o přístupu k chemikáliím. Ale nic z toho nevrátí Elišku. A žádný trest — byť doživotní — nezacelí rány na duši její matky.
Dnes žije žena v anonymitě, pod jiným jménem, a dál se léčí.
Každý, kdo byl tehdy na pohřbu, si bude navždy pamatovat ten okamžik, kdy se klid proměnil v oheň — a smutek v děsivou pravdu.