Na severozápadě Austrálie, uprostřed vyprahlého kraje plného prachu, kamení a rudé půdy, se skupina horníků domnívala, že našla jen další vrstvu železné rudy. Ale místo toho objevili něco, co se vymyká chápání vědy i logice.
A když to otevřeli, pocítili strach, který nedokáže vysvětlit žádný racionální člověk.
Rutinní práce, která se zvrtla
Byl to běžný den v dole společnosti RedEarth Minerals. Tým vedený zkušeným geologem Richardem Hayesem pracoval v hlubokém výkopu, téměř 40 metrů pod povrchem, kde očekávali bohaté naleziště rud.
Ale jedno z vrtných zařízení narazilo na něco tvrdého, neobvykle rovného a hladkého.
„Mysleli jsme, že je to kus staré hornické výztuže,“ řekl později Hayes novinářům. „Ale pak jsme začali odkrývat víc… a došlo nám, že tohle není žádná trubka. To bylo… něco úplně jiného.“
Těžký kámen s tajemstvím
Po několika hodinách pečlivého odstraňování okolní horniny se před nimi objevila kamenná struktura — podlouhlý blok, zcela hladký, bez trhlin, s podivnými rytinami po stranách.
Měřil přes dva metry, měl pravidelný tvar, a jeho horní část byla zaoblená jako víko.
To, co zpočátku vypadalo jako sarkofág z dávných civilizací, začalo dávat mnohem méně smyslu, když geologický tým zjistil, že okolní vrstvy sedimentu pocházejí z období křídy — tedy z doby před 100 miliony let.
„V té době na Zemi neexistoval žádný člověk,“ uvedla paleontoložka Sarah Mandellová, která byla přivolána na místo.
„Jestli je tahle věc skutečně tak stará, pak… ji musel vytvořit někdo nebo něco jiného.“
Otevření, které nemělo nastat
Po týdnech byrokratických průtahů a vědeckých diskusí bylo rozhodnuto, že rakev bude otevřena za přítomnosti vládních zástupců, vědců a bezpečnostního týmu.
Rakev praskla téměř bez odporu. Víko se odklopilo, jakoby pootevřené už čekalo, až se ho někdo dotkne.
A uvnitř…
Ležela postava.
Stvoření z jiného času… nebo světa?
Bytost uvnitř měla tvar lidského těla, ale s proporcemi, které člověk nikdy neměl. Dlouhé paže, příliš mnoho prstů. Hladká, šedozelená pokožka, která připomínala kov i šupiny zároveň.
Žádná ústa. Žádný nos. Jen dvě obrovské oči. Zavřené.
A přesto všichni přísahají, že ve chvíli, kdy se rakev otevřela, se teplota v místnosti snížila o několik stupňů. Všichni přítomní cítili náhlý tlak na hrudi. Někteří omdleli. Jiní se rozplakali bez zjevného důvodu.
„Cítil jsem… že nás něco sleduje. Ne fyzicky, ale jako kdyby to vidělo do každé části mojí mysli,“ řekl jeden z techniků.
Záhadná reakce
Zařízení v místnosti začala selhávat. Baterie se vybíjely. Nosiče dat se přehřívaly. Kamery se vypínaly samy od sebe. A pak…
Oči té bytosti se otevřely.
Na zlomek sekundy. Dost na to, aby několik lidí upadlo do stavu paniky. Oči nebyly lidské. Byly prázdné, černé, hluboké jako vesmír, a přesto něco vyzařovaly — tichý vztek. Nebo smutek. Nebo snad… výčitku?
Dveře laboratoře se samy zavřely. Světla zhasla. A pak, po dvou minutách ticha, bytost zmizela. Jen tak. Rakev zůstala prázdná.
Vláda zasahuje
Celý areál byl okamžitě uzavřen. Všichni účastníci byli vyslýcháni a podepsali přísnou mlčenlivost. Fotografie i videozáznamy byly zabaveny. Laboratoř byla srovnána se zemí.
Oficiální zpráva?
„Neidentifikovaný geologický útvar byl z bezpečnostních důvodů odstraněn. Žádná biologická hmota nebyla nalezena.“
Ale svědci mluví jinak.
Teorie, které nahánějí husí kůži
Na různých fórech se objevily spekulace:
- Bytost byla z jiné planety. Možná uprchlík, možná vězeň.
- Šlo o bytost z jiné dimenze, kterou se někdo nebo něco snažilo pohřbít na věky.
- Někteří naznačují, že jde o „strážce“, který byl „uložen“, aby se jednoho dne probudil, až nastane jeho čas.
A jedna z nejděsivějších teorií?
„Nebyla to rakev.
Byla to cela.
A my jsme tu věc… osvobodili.“
Co se stalo potom?
Od té doby došlo v oblasti k sérii podivných úkazů. Zvířata mizí. Lidé tvrdí, že vidí postavu bez stínu bloudit po kopcích. Několik členů původního týmu spáchalo sebevraždu. Jeden z vědců zcela ztratil paměť.
A ta kamenná rakev?
Rozpadla se. A prach, ze kterého byla tvořena, zmizel do větru.
Závěr
Před 100 miliony let Země vypadala jinak. A možná tu nebyli jen dinosauři.
Možná tu bylo něco víc.
Něco, co se nemělo nikdy probudit.
A my?
My jsme otevřeli rakev, kterou příroda zakopala hluboko do času a prostoru, ve snaze chránit budoucnost.