Moje babička Colette byla elegantní Francouzka, která celý život tvrdila, že skutečné kouzlo života se skrývá v jednoduchých věcech. Uměla udělat z obyčejného dne slavnost a z talíře polévky zážitek na celý týden. Ale jedno její kuchyňské gesto mě provázelo od dětství jako záhada.

Kdykoli vařila vývar, omáčku nebo čočku, pečlivě oloupala jednu celou cibuli a zapíchla do ní několik hřebíčků. Nikdy to nevysvětlovala. Když jsem se jí jako malá ptala proč to dělá, jen se usmála a řekla: „To je rodinné tajemství, cherie.“

Roky jsem si myslela, že to je jen kuchařský trik – způsob, jak dochutit jídlo. Ale po její smrti, když jsme uklízeli její starý dům na venkově, jsem v šuplíku staré kredence našla sešit s poznámkami. Byl plný receptů, kresbiček a poznámek ve francouzštině i češtině. A na jedné stránce, pod názvem “Oignon magique”, byl celý příběh.

Ukázalo se, že za tím gestem nebyl jen kuchařský důvod. V rodině babičky se věřilo, že cibule s hřebíčkem má schopnost odhánět zlé energie a chránit domácnost. Tradice pocházela z období válek, kdy ženy v Provence zapichovaly hřebíček do cibule a nechávaly ji u vchodu, aby «ochránila dům před bolestí a ztrátou».

Babička si ten rituál přenesla do kuchyně. Věřila, že každé jídlo nese v sobě náladu toho, kdo ho připravuje. A že když se vaří s myšlenkou na ochranu a lásku, tělo i duše jsou po jídle silnější.

Ať už věříte na energie nebo ne, já od té doby dělám to samé. Kdykoli vařím vývar pro nemocného, čočku na Nový rok nebo omáčku pro celou rodinu – vezmu jednu cibuli a tři hřebíčky. Ne proto, že bych si myslela, že to ochrání náš dům, ale proto, že mi to připomíná Colette. Její víru v sílu tradice. A lásku, kterou dokázala vložit i do obyčejné cibule.

Tajemství mé babičky tedy nebylo v receptu. Bylo v jejím srdci. A dnes je to i moje tajemství – sdílené tichým gestem, v páře nad hrncem, v chuti domova.