Po nehodě se muž stal invalidou. Dříve silný, sebevědomý a úspěšný podnikatel. Teď — na invalidním vozíku, závislý na pomoci, tichý a téměř neviditelný. Pro svou ženu se stal z člověka jen přítěží… krásným, ale zbytečným předmětem, který jen existuje a nic nepřináší.

Odejít nemohla. Při rozvodu by nezískala nic. Ale kdyby její manžel „náhodou“ zemřel… všechno by připadlo jí.

A tehdy se v hlavě té zákeřné ženy zrodil plán.

Navrhla manželovi výlet k vodopádu. Romantická cesta, čerstvý vzduch, krásné výhledy — všechno vypadalo dokonale. Muž nejprve váhal, ale žena byla nečekaně laskavá, pozorná, dokonce něžná. Souhlasil.

Milence s sebou vzali také — prý jako rodinného přítele.

Ten den vše působilo až příliš klidně.

Vyšli až na samý okraj. Pod nimi byla obrovská propast, hukot vody a mlha. Kameny byly mokré a kluzké. Jeden špatný krok — a bylo by po všem.

Muž seděl na vozíku a díval se na vodopád. Vítr mu čechral vlasy a jeho oči byly zvláštně klidné.

Žena se postavila za něj. Milenec přistoupil z boku.

A v tu chvíli muž všechno pochopil.

— Ne… prosím… — řekl tiše, aniž by se otočil. — Já vím, co plánujete… ale udělám, co budete chtít.

Na okamžik ztuhli. Pak se na sebe podívali.

— Je pozdě, — řekla chladně žena.

Muž se otočil. V očích neměl strach, jen únavu.

— Nemám nikoho jiného… prosím…

Ale už se rozhodli. Milenec prudce strčil do vozíku.

Okamžik — a vozík se rozjel k okraji. Kola klouzala po mokrém kameni… a muž zmizel v propasti. Ani se dolů nepodívali.

Žena si zakryla obličej rukama, jako by plakala. Milenec začal křičet:

— Spadl! Byla to nehoda!

Už si téměř mysleli, že vyhráli. Ale neuplynula ani minuta… a zezdola se ozval hlas.

Hlasitý. Klidný.

— Neuspěchejte oslavu.

Milenci ztuhli.

Z mlhy se objevily postavy — několik mužů. A s nimi… i ten manžel.

Živý.

Mokrý, ale živý.

Žena zbledla.

— Jak… je to možné?

Podíval se na ně klidně:

— Věděl jsem to už dávno.

Ukázalo se, že jejich rozhovor náhodou slyšel už před cestou. Nejprve tomu nevěřil, pak si to ověřil — a zjistil, že je to pravda.

A tehdy začal jednat.

Převedl veškerý majetek na jiné osoby. Připravil dokumenty. A v den výletu se tajně domluvil se záchranáři, kteří na něj čekali dole.

Věděl, že to udělají. Jen jim dal možnost to dokončit.

— Teď nemáte nic, — řekl klidně. — Ani peníze. Ani svobodu.

V tu chvíli už k útesu dorazila policie.

Žena začala křičet a vymlouvat se. Milenec ustoupil dozadu.

Ale už bylo pozdě.