Stará žena si pořídila štěně alabaje. Malý feneček rostl a všechno hlídal. Snědl misku jídla během vteřiny, škrábal se na zádech o plot tak moc, že ​​to bolelo, a dokonce se pokusil stařenku jedním tahem chytit, když procházela kolem. Štěně si občas potřebuje s něčím hrát. A pak stařenka zemřela. Ne kvůli štěněti. Prostě se nedožila 90 let. A tak přišly k domu stařenky děti a vnoučata. A tam, na řetězu, seděla ta malá fenka. A z jejího pohledu bylo jasné, že návštěvníci jsou vítáni: ne každý den přichází stálý přísun vitamínů a pestré stravy. Začali přemýšlet, co s ní. Byla škoda ji uspat. Bydlení poblíž bylo děsivé. Vypustit ji do světa bylo neuvěřitelné. Svět není tak hříšný, aby byl vystaven takovým zkouškám. Rozhodli se dát psa do dobrých rukou. V případě potřeby by si připlatili. Nic nebylo příliš pro toho, kdo by se chlupatého lidožrouta ujal. Našli muže, který vždy snil o tom, že bude psa krmit z misek a škrábat ho za ušima hráběmi. Lidé mívají nejrůznější psychické problémy! Zavolali veterináře. Nastínili plán. Bylo rozhodnuto podat sedativum a psa rychle přesunout do nového domova. Museli se nad novým majitelem pokřižovat a nezapomenout zapálit svíčku za zdraví. Nebo za odpočinek duše. Mohlo se stát cokoli. V určený čas dorazil veterinář s brokovnicí. Všichni veterináři jsou neuvěřitelně stateční.

Nabili veterinární stříkačku uspávacím prostředkem a jedním výstřelem poslali psa do Morfeova království. Odhákli ho od řetězu, položili na plachtu a odvlekli k autu. Naložili psa do kufru, který byl spojený s interiérem auta. Veterinář se sám rozhodl, že pojede vpředu. Koneckonců, profesionál by měl zajistit pohodlnou jízdu. Nový majitel chlupatého agresora seděl za volantem. Celá babiččina rodina seděla vzadu. Řídili, povídali si. A pak se najednou pejsek začal vzpamatovávat. Zvedl hlavu a se zájmem se rozhlédl. Všude byli lidé. Seděli. Také se dívali. Veterinář se díval s obrovskýma očima. Nový majitel byl stejný. Ani neotočil hlavu, aby se podíval na silnici před sebou. V tu chvíli mu bylo jedno, že je za volantem. „To je zajímavé,“ pomyslel si pejsek. „Je tam venku nebe?“ pomysleli si lidé. Pejsek okamžitě začal šplhat do auta, blíž k lidem. Na co čekat? A zatímco se nový majitel snažil zatáhnout za kliku, aby z auta vyskočil, protože mu stejně nevadilo, že řídí, pejsek šel a olízl všechny. Včetně babiččiných příbuzných. Koneckonců, nebyli to cizí lidé. A nová majitelka. Koneckonců, byla to prakticky spřízněná duše. A veterinář. I když ji zastřelil. Nebyla to lidská bytost, byla to jen kus blbosti. A tak ti lidé zjistili, že se ohledně toho lidožrouta mýlili. Zbytek cesty jeli mokří od hlavy až k patě. Shora, protože jim z polibků malého pejska kapaly sliny. Zdola, protože v okamžiku, kdy se malý pejsek probudil, byli všichni doslova zahlceni emocemi.