Když chudý otec dal své dceři na svatbu obyčejnou obálku, bohatí příbuzní ženicha se začali smát takovému „štědrému“ daru. 
Dcera obálku otevřela, přečetla si ji a tiše ji podala ženichovi. Když ženich viděl, co je uvnitř, zbledl a pomalu se klesl do židle… 
Svatba se konala v nejdražší restauraci v okolí. Velký sál, bílé ubrusy, čerstvé květiny, hudba. Všechno vypadalo bohatě a elegantně.
Příbuzní ženicha seděli téměř po celé místnosti – sebevědomí lidé v drahých oblecích, hlasitě se smáli, zvedali skleničky a cítili se, jako by měli na večírku důstojníky.
Hostů nevěsty bylo málo. Pár přátel, vzdálení příbuzní a soused, který pomáhal se šaty. Otec nevěsty seděl v rohu stolu. Měl na sobě starou bundu, ruce měl mozolnaté. Sotva mluvil a jedl.
Matka ženicha neměla nevěstu od samého začátku ráda. Ani se to nesnažila skrývat. Ne proto, že by byla zlá, hrubá nebo líná. Ne. Prostě proto, že pocházela z chudé rodiny.
Když chudý otec dal své dceři na svatbu obyčejnou obálku, bohatí příbuzní ženicha se začali smát takovému „štědrému“ daru.
Pro ni to byl největší hřích. Matka nevěsty zemřela už dávno a její otec byl obyčejný dělník, bez postavení a významného rodinného jména. V jejích očích taková dívka nemohla být hodna svého syna.
Snachu tolerovala – opravdu ji tolerovala. Kvůli synovi.
Dárky přicházely jeden po druhém. Rodiče ženicha pronesli přípitky. Pak matka ženicha slavnostně předala klíče od bytu.
Publikum tleskalo. Pak další příbuzný předal tlustou obálku – všichni si hned uvědomili, že v ní jsou peníze.
A pak moderátor oznámil:
„A teď dárek od otce nevěsty.“
V místnosti se rozhostilo nepříjemné ticho. Otec vstal. Držel obyčejnou bílou obálku. Tenkou, bez stuhy. Příbuzní ženicha si vyměnili pohledy a usmáli se.
Otec přistoupil k dceři a klidně řekl:
„Tohle je pro tebe.“
Dcera obálku otevřela. Uvnitř byl jen jeden list papíru. Začala číst. Zpočátku měla klidný výraz. Pak se jí rozšířily oči. Zbledla tak, že si ti, co seděli poblíž, mysleli, že je nemocná.
Dcera dočetla a vzhlédla k otci. Díval se na ni klidně, bez úsměvu, ale sebejistě. Nic neřekla. Prostě list papíru podala ženichovi.
Ženich si s nechápavým výrazem vzal papír a začal číst. Nad stolem se rozhostilo ticho.
Když chudý otec dal své dceři k svatbě obyčejnou obálku, bohatí příbuzní ženicha se začali smát tak „štědrému“ daru.
Ženichova tvář se jim před očima měnila. Překvapení, pak nedůvěra, pak šok. Dočetl až do konce – a pomalu se zabořil do židle… Obálka obsahovala… Pokračování v prvním komentáři 
Obálka obsahovala závěť.
Otec nevěsty si roky šetřil a mlčel. Pracoval sedm dní v týdnu, bral si směny navíc a šetřil každou volnou korunu. Nic neřekl, nikdy si nestěžoval a nikdy se nechlubil.
Dokument shrnul vše, co své dceři odkazuje:
Dům, ve kterém vyrůstala, plně registrovaný na její jméno. Dva pozemky za městem, zakoupené, když o nich nikdo nevěděl.
Bankovní účet – ne na parádu, ne na potlesk, ale dostatečný k tomu, aby už nikdy nebyl vydán na milost a nemilost ostatním.
A poslední řádek:
Když chudý otec dal své dceři na svatbu obyčejnou obálku, bohatí příbuzní ženicha se začali smát takovému „štědrému“ daru.
„Všechno, co mám, je tvé. A pokud tě tvůj manžel někdy urazí, vrať se do mého domu.“
Dcera dočetla a nemohla hned vzhlédnout. Poprvé si uvědomila, kolik toho její otec sám nesl.
Ženich po dočtení zbledl. Pomalu se posadil do židle a uvědomil si jednoduchou věc: chudá nebyla nevěsta. Byl to způsob, jakým se s ní zacházelo.