Pohřeb šedesátiletého farmáře začal brzy za chladného rána. Nad hřbitovem viselo těžké šedé nebe, vítr pomalu rozhoupával holé větve stromů a vlhká zemina po nočním dešti se lepila lidem na boty. K čerstvě vykopanému hrobu se shromáždili příbuzní, sousedé a téměř celá vesnice, protože zesnulého zde všichni znali. Někteří od něj kupovali mléko, jiní s ním pracovali na farmě a někteří ho jednoduše respektovali pro jeho poctivost a tvrdou práci.

Vedle rakve stála jeho manželka s očima zarudlýma od pláče. Vedle ní jejich syn mlčky kouřil a občas se odvrátil, aby nikdo neviděl, jak se mu třese obličej. Kněz tiše odříkával modlitbu, lidé skláněli hlavy a bylo slyšet jen poryvy větru a tlumené vzlyky žen.

Právě v tu chvíli se někde v dálce náhle ozvalo hlasité zařehtání.

Zpočátku nikdo nechápal, co se děje. Lidé se začali otáčet a o několik vteřin později se mezi hroby hřbitovní branou přiřítil obrovský tmavě hnědý kůň. Byl to Thunder — farmářův oblíbený hřebec, se kterým strávil téměř patnáct let.

Kůň vypadal podivně.

Jeho oči byly doširoka otevřené, z nozder prudce odfrkával a mokrá hříva se mu lepila ke krku. Běžel tak rychle, že mu pod kopyty létala hlína. Několik mužů se k němu okamžitě rozběhlo a pokusilo se ho chytit za otěže, ale Thunder prudce trhl hlavou, vyprostil se a zařehtal tak hlasitě, že všem přeběhl mráz po zádech.

— Odveďte ho odsud! — vykřikl někdo z davu.

Kůň však nikoho neposlouchal.

Náhle se zastavil přímo vedle rakve a začal se chovat ještě podivněji. Nejprve Thunder kolem rakve jen kroužil, těžce oddechoval a neustále čichal k víku. Pak najednou udeřil jedním kopytem do dřeva.

Hřbitovem se rozlehl tupý úder.

Lidé sebou trhli.

— Zbláznil se žalem, — zašeptala jedna z žen.

Thunder však udeřil do víka znovu.

A znovu.

S každým úderem byl kůň neklidnější. Nervózně odfrkával, potřásal hlavou a bušil kopyty takovou silou, že se ho muži začali zoufale snažit odtáhnout. Jeden ho chytil kolem krku, další se ho pokoušel zadržet z boku, ale Thunder se najednou vzepjal na zadní a předními kopyty se postavil přímo na rakev.

Ženy vykřikly. Někteří lidé v hrůze uskočili.

Kůň začal do víka zuřivě bušit, jako by se snažil dostat k něčemu uvnitř. Po naleštěném dřevě se začaly šířit praskliny.

Jeden úder.

Druhý.

Třetí.

A najednou se hřbitovem rozlehl hlasitý praskot.

Víko rakve se rozlomilo.

Na několik vteřin zavládlo na hřbitově mrtvé ticho.

Lidé stáli jako přimrazení a s hrůzou hleděli dovnitř.

Pak někdo vyděšeně zalapal po dechu:

— Panebože…

Uvnitř rakve bylo…  Pokračování tohoto příběhu najdete v prvním komentáři  A co si myslíte vy — jsou zvířata mnohem inteligentnější, než si myslíme?

Přímo pod tělem ležel v rakvi velký černý pytel pevně omotaný lepicí páskou.

Farmářův syn zbledl.

Muži rakev rychle úplně otevřeli a podivný balík vytáhli ven. Když pytel rozřízli nožem, lidé kolem se na sebe začali vyděšeně dívat.

Uvnitř byly balíky hotovosti, staré dokumenty a několik kusů zlatých šperků, které před měsícem zmizely při velké loupeži v klenotnictví v sousedním okrese.

Davem se okamžitě rozlehlo šeptání.

Někdo ihned zavolal policii.

Ukázalo se, že se farmář několik dní před svou smrtí náhodou stal svědkem zločinu. Zločinci ukryli ukradené věci v jeho stodole a vyhrožovali mu, že zabijí celou jeho rodinu, pokud všechno oznámí policii. Farmář však už nikomu nestihl nic říct — o týden později dostal infarkt.

A po celou tu dobu to byl právě Thunder, kdo viděl svého majitele, jak pozdě v noci chodí do stodoly, aby tam znovu ukryl tentýž pytel.

Kůň poznal jeho pach dokonce i přes víko rakve.

Když policie později nález odvezla, mnoho lidí stále mlčky stálo u hrobu a dívalo se na Thundera. Samotný kůň nyní klidně stál vedle rakve, jako by konečně udělal to, za čím se tak zoufale snažil dostat, když vtrhl na hřbitov.