Jsem si jistý, že nezískám mnoho lajků… protože si nemyslím, že se mnoho lidí zastaví, aby se na mě podívali nebo se zajímali o můj příběh… Maminka říká, že jsem ještě tak maličký, že svět kolem sebe ani pořádně nevnímám…

Ale každý den, když mě drží v náručí, cítím, jak rychle jí bije srdce.

V noci často vůbec nespí.

Potichu přichází k mé postýlce, přikrývá mě, líbá na čelo a šeptá:

— „Jen buď zdravý… nic jiného nepotřebuji…“

Ještě neumím mluvit.

Nemohu jí říct, jak moc ji miluji.

Nemohu jí říct, že ji slyším, když pláče a myslí si, že spím.

Nemohu jí říct, že pokaždé, když mě drží v náručí, mám pocit, že jsem to nejbezpečnější miminko na světě…

Možná lidé tuto fotografii jen rychle přeskočí a nenechají mi ani lajk…

Protože zatím nemám co nabídnout.

Žádná krásná slova.

Žádné drahé hračky.

Žádnou slávu.

Jsem jen maličké miminko, které spinká v tom nejmenším oblečení, jaké mi maminka koupila…

Ale jestli jednou vyrostu…

Chci žít tak, aby maminka nikdy nelitovala všech těch probdělých nocí, které kvůli mně strávila…

Až vyrostu, možná si na tyto noci nebudu pamatovat…

Možná si nevzpomenu, kolikrát se maminka probudila jen proto, aby zkontrolovala, jestli dýchám.

Možná si nebudu pamatovat, jak si mě přitiskla k hrudi, když jsem plakal, a šeptala:

— „Jsem tady, moje zlatíčko… Maminka je tady…“

Možná si nevzpomenu, jak unavené měla oči ani kolikrát zapomněla jíst, protože se starala o mě.

Ale doufám, že si to všechno zapamatuje moje srdce.

Doufám, že jednoho dne, až budu dost silný na to, abych se postavil na vlastní nohy, nikdy nezapomenu na ruce, které mě jako první nosily.

Až bude moje maminka starší, budu sedět vedle ní stejně tak, jako ona kdysi sedávala u mé postýlky.

Vezmu ji za ruku.

Políbím ji na čelo.

A řeknu jí:

— „Teď je řada na mně, abych se o tebe staral.“

Protože dnes jsem jen maličké miminko…

Ale pro svou maminku jsem celým jejím světem.

A jednoho dne chci, aby věděla…

Že i ona byla celým mým světem.