Bylo brzké ráno, když se před vchodem do nemocnice v menším městě objevila německá ovčanda. Neštěkala, neútočila — jen tiše stála, s očima plnýma naléhavosti. V tlamě držela něco zabaleného v dece. Když k ní přiběhl jeden ze zdravotníků, nestačil se divit. Uvnitř deky leželo malé dítě, zhruba roční chlapeček. Na tváři měl škrábance a byl silně podchlazený, ale naživu.

Pes se od dítěte nehnul ani na krok. Dokonce i ve chvíli, kdy lékaři chlapečka odnášeli, šla za nosítky až k urgentnímu příjmu. Ochranně, tiše, jako by byla jeho matkou.

Personál nemocnice okamžitě zavolal policii. Rozběhlo se vyšetřování a brzy vyšla najevo neuvěřitelná pravda. Dítě pocházelo z nedaleké osady, kde došlo v noci k požáru. Rodiče dítěte byli zraněni a dům se zřítil. Záchranáři ještě netušili, že v domě bylo i dítě — ale německá ovčanda, která patřila rodině, ho vynesla ven a vydala se hledat pomoc.

Nikdo neví, jak pes věděl, kam jít. Ale instinkt nebo láska ho dovedly přesně tam, kde bylo dítěti možné zachránit život.

Dnes je chlapec v pořádku a ovčanda, kterou nemocniční personál dočasně přijal jako čestného hosta, se stala symbolem věrnosti a odvahy. Tento příběh nepřestává dojímat každého, kdo ho slyší.