Hluboko v podzemí, kde se ozýval jen rachot strojů a těžké kroky dělníků, se náhle ozvala rána. Lžíce bagru narazila na tvrdý kus skály, který se znenadání prolomil s dutým, kovovým zvukem. Horníci ztuhli. Za zříceným úlomkem se otevřel prostor, který tam podle všech geologických měření neměl být.

Uvnitř se nacházela komora – ne přírodní jeskyně, ale hladce opracovaný sál s geometricky přesnými stěnami. Uprostřed stál podivný předmět: podlouhlý artefakt z neznámého materiálu, který slabě zářil a vibroval tak, že bylo možné ten zvuk cítit až v kostech. Vzduch kolem něj byl neobvykle těžký, jako by čas plynul jinak.

Přivolaní vědci brzy zjistili, že předmět nepochází z žádné známé civilizace. Materiál nebyl identifikovatelný a povrch pokrývaly symboly, které neodpovídaly žádnému lidskému jazyku. Některé přístroje přestaly v jeho blízkosti fungovat, jiné ukazovaly nesmyslné hodnoty – jako by byl porušen samotný základ reality.

Zpráva o nálezu byla utajena. Ale mezi těmi, kdo ho viděli, se šířilo jedno přesvědčení: tohle nebylo jen archeologické odhalení. Byl to klíč. Ke dveřím, které vedou za hranice času. A možná i za hranice toho, co považujeme za skutečné.