Tomáš Cílek, nadšenec do fotografie a víkendový turista, jednoho říjnového dne vyrazil sám do přírody. Chtěl otestovat nový objektiv, zachytit podzimní lesní krajinu a trochu si pročistit hlavu. Byl sám, nikam nespěchal. Odlehlá oblast, klid, žádní turisté. Ideální podmínky.

Na jedné mýtině pořídil snímek. Záběr byl jednoduchý: lesní cesta, stromy po obou stranách, jemné mlžné světlo pronikající mezi větvemi. Doma vybral nejlepší fotku a nahrál ji do online fóra s komentářem:
„Zkouška nového objektivu. Bez filtru. Co říkáte na atmosféru?“

Odezva přišla rychle. Ale ne taková, jakou čekal.

„Kdo je ten člověk vlevo?“
„To je umělecký efekt, nebo co to má být?“
„Podívej se pořádně, někdo se tam dívá.“

Tomáš byl zmatený. Vždyť v lese nikdo nebyl. Přiblížil fotku. A pak to uviděl.

Zpoza stromu vlevo vykukoval obličej.

Lidský. Bledý. Oči dokořán. Neutrální výraz, skoro bez emocí. Jen pohled. Přímo do objektivu.

Ztuhl. Vzpomněl si na ticho toho místa, na pocit, že je skutečně sám. Ale ten výraz na fotce byl jiný. To nebyla náhoda. Ten člověk věděl, že je focen. A chtěl být spatřen.

Tomáš prohledal další snímky. Na některých byly jen náznaky — stín, odlesk, rozmazaná silueta. Ale jen na jednom byl záběr tak jasný, že nešlo o chybu.

Zpráva se rozšířila. Jeden z uživatelů fóra nahrál fotku na sociální sítě a ta se během několika dní stala virální. Komentáře se množily. Lidé tvrdili, že viděli něco podobného na vlastních snímcích. Jiní označovali Tomáše za podvodníka. Někteří byli jen vystrašení.

A pak přišla zpráva od anonymního účtu:

„Viděl jsi ho. Teď on vidí tebe. Už jsi mu otevřel dveře.“

Někdo tvrdil, že jde o místního podivína, který žije v lese. Jiní mluvili o městské legendě — prý tam v 80. letech zmizelo několik lidí. Policie nic nevyšetřovala. Nebylo co.

Tomáš se rozhodl místo navštívit znovu, tentokrát s přáteli. Dorazili za dne, ale atmosféra byla jiná. Tíživá. Ticho hlubší než jindy. V místech, kde pořídil fotku, našli provizorní přístřešek, staré boty, krabičku od cigaret… a fotografii připevněnou ke stromu. Byla vybledlá. Na ní: muž, žena a dítě. Neznámí lidé.

Více nic.

Po návratu Tomáš fotoaparát odložil. Už nikdy žádnou fotku veřejně nezveřejnil. Účet z fóra smazal.

Jeho známí říkají, že se změnil. Často se rozhlíží za sebe. Zavírá závěsy, i když je den. A vždy zakrývá čočku kamery na notebooku.

Co skutečně zachytil?

Náhodného poutníka? Skrytého obyvatele lesa?
Anebo něco… co se zjeví jen tehdy, když se nepředpokládá, že někdo sleduje zpět?

Nikdo neví. Ale ti, kdo viděli fotografii, tvrdí jedno: