Byl to úplně obyčejný den. Filip vzal svého psa Maxe na odpolední procházku do lesa za městem, jako to dělali každý víkend. Slunce pomalu zapadalo, ptáci zpívali a Max radostně pobíhal mezi stromy. Na chvíli se ztratil z dohledu, ale to nebylo nic neobvyklého. Vždycky se vrátil.

Tentokrát však přišel zpět jiný.

Na jeho zádech něco leželo. Zpočátku to vypadalo jako kus látky nebo zablácená větev. Ale když se Filip přiblížil, ztuhl. Byla to malá, zašpiněná panenka — s očima otevřenýma dokořán a podivným úsměvem. Vypadala stará… ale její šaty byly suché, čisté, jako by na ni prach a čas vůbec nepůsobily.

Max se choval zvláštně. Neštěkal, nehrál si. Jen seděl, tiše, a díval se na dveře.

Od toho dne se v domě začaly dít podivné věci…