Vše bylo připraveno k dokonalosti. Bílé květiny lemovaly slavnostní uličku, hosté seděli v očekávání, hudba jemně hrála v pozadí. Nevěsta Klára, oblečená v nádherných krajkách, kráčela pomalu ke svému nastávajícímu, když v tom se stalo něco naprosto nečekaného.

Z ničeho nic se na začátku uličky objevil velký německý ovčák. Byl tichý, ale jeho postoj byl pevný, a zrak měl upřený přímo na Kláru. Zastavil se přímo před ní — a odmítal se hnout. Neštěkal. Nevrčel. Jen stál.

Hosté se nejdřív zasmáli, někteří si mysleli, že jde o vtip nebo součást obřadu. Ale Klára náhle zbledla. Pes jí byl povědomý. Až příliš.

„To není možné,“ zašeptala a zakryla si ústa rukou. „Rony…?“

Rony byl její pes z dětství. Zmizel před pěti lety při požáru starého domu. Myslela si, že už ho nikdy neuvidí. Přesto teď stál přímo před ní, poznal ji, a nechtěl ji pustit dál.

Ženich, Martin, se pokusil psa odehnat. Když k němu udělal krok, Rony zavrčel. Prudce. Varovně.

Atmosféra se změnila. Smích ustal. Klára se podívala psovi do očí — a pak zpět na svého nastávajícího. Uvnitř cítila něco, co nedokázala vysvětlit. Instinkt. Pochybnosti. Strach.

Druhý den se dozvěděla pravdu. Martin nebyl tím, za koho se vydával. Detektiv, kterého si najala její kamarádka na základě Ronyho podivného chování, zjistil, že Martin byl zapleten do podvodu s falešnými identitami, a co víc — měl minulost plnou manipulací a psychického nátlaku na své předchozí partnerky.

Kdyby ten pes nezasáhl, Klára by se možná provdala za muže, který by jí zničil život. Rony, její věrný přítel, se vrátil právě včas.

Dnes spolu Klára a Rony žijí na klidném místě mimo město. Svatební šaty prodala, prstýnek darovala útulku pro psy. A pokaždé, když se jí někdo zeptá na lásku, řekne jen: „Pravé city poznáte podle toho, kdo vás chrání, i když už dávno nemá žádný důvod.“