Když byl bývalý policejní důstojník Tomáš K. odsouzen za zločin, který podle něj nikdy nespáchal, byl to pro něj šok – ale ještě větším utrpením byla nucená odloučenost od jeho psa Maxe, kterého vychovával od štěněte. Max byl jeho věrným parťákem ve službě i doma, a když byl Tomáš zatčen, psa mu náhle odebrali a umístili do útulku.

V cele si Tomáš neustále kladl otázku: „Jak se má Max? Myslí na mě? Čeká ještě?“
Zatímco soudy řešily odvolání a jeho právníci bojovali za nové přezkoumání případu, Tomáš měl jediné přání – ještě jednou spatřit Maxe. Po několika marných žádostech a dopisech adresovaných vězeňské správě a útulku, mu nakonec vedení věznice povolilo krátké, dozorované setkání.

Max, i přes dvouletou odloučenost, svého pána okamžitě poznal. Když ho uviděl přicházet do návštěvní místnosti, rozběhl se k němu s takovou silou, že ho museli držet dva pracovníci. V tu chvíli neexistovaly žádné zdi, žádné tresty – jen dva staří přátelé, kteří znovu našli jeden druhého.

Celá událost dojala nejen přítomné strážce, ale i veřejnost. Po zveřejnění videa ze setkání se případ Tomáše znovu dostal do mediálního zájmu. Díky novým důkazům se teď rýsuje šance na obnovu řízení.

„To, že jsem mohl znovu obejmout Maxe, mi dalo naději. Možná mě soudy zradily, ale on nikdy,“ řekl Tomáš dojatě.