Malá vesnice na jihu Čech se stala svědkem události, kterou nikdo z přítomných hostů pohřbu nikdy nezapomene. Měl to být tichý obřad na rozloučenou s paní Eliškou (79), oblíbenou učitelkou v důchodu, kterou rodina i sousedé milovali. Lékař konstatoval smrt po srdeční zástavě, tělo bylo připraveno k pohřbu a rakev uložena do smuteční síně.

Když obřad začal, mezi truchlícími tiše seděl i její pes — malý foxteriér jménem Max. Byl neklidný, tiše kňučel, což si většina přítomných vysvětlovala jako výraz zármutku. Ale pak se stalo něco, co nikdo nečekal.

Max náhle vyskočil, rozběhl se k rakvi a vyskočil přímo na ni. Začal zuřivě štěkat a škrábat na víko. V tu chvíli všem ztuhla krev v žilách.

A pak to uslyšeli i ostatní: slabé, ale zřetelné klepání zevnitř.

Pohřebníci bez váhání rakev otevřeli — a našli paní Elišku, jak pomalu otvírá oči. Byla dezorientovaná, ale naživu. Lékaři později potvrdili, že šlo o vzácný případ katalepsie, při kterém tělo přestane reagovat na vnější podněty a zdánlivě vykazuje známky smrti.

Díky Maxově instinktu a odvaze nebyla Eliška pohřbena zaživa. Dnes se zotavuje v nemocnici a podle lékařů má šanci na plné uzdravení.

„Nikdo mě nikdy neposlouchal tak jako Max,“ řekla se slzami v očích.
„Kdyby tam ten den nebyl, dnes už bych nebyla ani já.“