Pro Terezu, maminku dvouměsíčního Matyáška z Olomouce, byl pláč běžnou součástí každodenního koloběhu. Ale tenhle večer byl jiný.
Matyášek plakal bez přestání, srdcervoucím, zoufalým tónem. Ani kojení, ani nošení v náručí, ani ukolébavky nezabíraly.
„Bylo to jiné. Cítila jsem, že něco není v pořádku,“ vzpomíná Tereza.

Po více než hodině zoufalství se rozhodla znovu zkontrolovat plenku, přestože ji před chvílí měnila. Když ji otevřela, zůstala strnule stát.

Mezi vrstvami plenky byl ostrý plastový úlomek, zřejmě z výrobního procesu. Byl zapíchnutý přímo do jemné kůže miminka. Malá ranka krvácela a bylo zřejmé, že dítě muselo celou dobu trpět bolestí, kterou neumělo jinak vyjádřit než pláčem.

„Měla jsem chuť brečet s ním. Připadala jsem si jako nejhorší matka, i když to nebyla moje vina,“ říká Tereza. Matyáš byl okamžitě ošetřen a díky včasnému zásahu vše dobře dopadlo — ale psychický šok přetrval.

Po kontaktování zákaznické linky výrobce došlo ke stažení konkrétní šarže plenek z trhu a byla zahájena kontrola kvality ve výrobním závodě. Firma se omluvila, ale Tereza už ví své:
„Teď už plenky nejen měním, ale i kontroluju. Každou jednu. Protože důvěra se dá ztratit jediným malým kouskem plastu.“