«Myslela si, že jde jen na procházku… Ale když udělala první krok — VŠICHNI ztichli!»

Nikdo ten den nečekal nic výjimečného. Bylo slunečné dopoledne a skupinka turistů vyrážela na horskou túru v oblasti Slovenského ráje. Mezi nimi byla i 23letá studentka z Brna, Anna P., nenápadná dívka s batohem, foťákem a úsměvem na tváři. Říkala, že miluje přírodu, ale nikdy nepatřila k těm, kdo hledají adrenalin. Chtěla si jen «protáhnout nohy a vyčistit hlavu».

Cesta vedla lesem, kolem vodopádů, přes dřevěné lávky… až skupina dorazila k místu, které vzalo dech všem. Úzká železná lávka, zavěšená ve výšce desítek metrů nad hlubokou roklí. Pod nimi nic než prázdno, ostré skály a hučící řeka. Lávka byla určena pouze pro jednotlivce a povinné jištění lanem bylo podmínkou vstupu.

Všichni si začali připínat karabiny na ocelové lano. Všichni — kromě Anny.

Zatímco se průvodce věnoval jiným, Anna si zřejmě neuvědomila, že na sobě nemá žádný úvazek. Možná to přehlédla. Možná si myslela, že je už připnutá. A možná… ji vedla čistá intuice. Každopádně — vykročila.

První krok. Ticho. Druhý krok. Zatajil se dech.

Lidé kolem si všimli až po pár metrech. Anna šla po úzké kovové konstrukci, bez jištění, nad propastí hlubokou skoro 70 metrů. Každý její krok zněl kovově, lávka se mírně houpala ve větru.

Někdo vykřikl její jméno. Průvodce zbledl. Ostatní zírali s otevřenou pusou, neschopní uvěřit tomu, co vidí.

Ale Anna pokračovala — pomalu, klidně, s očima upřenýma před sebe. Nikdy v životě se necítila tak přítomná. Neexistoval v tu chvíli strach, jen ticho, vzduch a ona.

Když dorazila na druhou stranu, chvíli jen stála. Pak se otočila a teprve tehdy si uvědomila, co udělala. Podlomila se jí kolena.

Průvodce k ní doběhl a téměř vykřikl:
„Ty jsi šla bez jištění?!“

Anna jen tiše přikývla. A v tu chvíli… všichni začali tleskat. Ne proto, že by to byl hrdinský výkon, ale proto, že přežila něco, co se mohlo změnit v tragédii během jediné vteřiny.

Ten den se obyčejná dívka, která šla na nenáročnou túru, stala hrdinkou i varováním. A nikdo z přítomných na ten okamžik nikdy nezapomene.