Všechno začalo úplně nevinně. Lenka, učitelka z malého města u Brna, žila sama v bytě 2+1 už několik let. Byla zvyklá na klid, rutinu a večerní ticho, které v jejím domě vládlo. Nikdy si nestěžovala – milovala knihy, kytky a večery s čajem a detektivkou. Ale jeden večer jí změnil život.

Ten den přišla domů unavená. Byla bouřka, vzduch byl těžký a celý byt se zdál nějak zvláštně… neklidný. Všimla si toho, když vešla do ložnice – bylo tam chladněji než obvykle, a přesto topení fungovalo. Přisuzovala to změně počasí.

Převlékla se do pyžama, uvařila si heřmánkový čaj a chtěla jít spát. Už skoro zhasla lampičku, když uslyšela zvuk. Jemné škrábání. Jako když někdo přešlapuje… pod postelí.

Ztuhla.

Nechtěla panikařit, ale srdce se jí rozbušilo. Pomalu se sklonila, vzala telefon a s rozsvíceným bleskem se podívala pod postel.

A pak zkameněla.

Pod její postelí byl malý otvor – díra, která tam včera rozhodně nebyla. A uvnitř té temnoty… něco se hýbalo. Malé, šedé, s očima, které se na ni vrátily. Byly tam tři malé bytosti. Měly dlouhé prsty, lesklou kůži a nereálné oči. Nedělaly žádný hluk, jen se dívaly. A jedna z nich měla v ruce — její ztracenou náušnici.

Lenka vyjekla, odskočila a upustila telefon. Když sebrala odvahu znovu nahlédnout, díra pod postelí byla pryč. Jen prach. Ticho. Prázdno.

Další dny se snažila přesvědčit samu sebe, že to byl sen. Únava. Halucinace. Ale když při úklidu objevila na druhé straně bytu další ztracený předmět, který hledala měsíce — zvedl se jí z toho žaludek.

Začala pátrat. Na diskuzních fórech, anonymních blozích a ve starých knihách o domácích duchách a „neviditelných spolubydlících“. A nebyla sama. Podobné příběhy se objevovaly všude po světě:
– Lidé slyšící kroky pod postelí.
– Předměty mizící a znovu se objevující.
– Oči ve tmě.

Někdo je nazývá „tiší šedí“, jiní „stínoví hosté“. Prý žijí mezi námi. Nenápadně. V dutinách zdí, v temnotě pod postelemi, ve starých sklepech. Prý nejsou nebezpeční — dokud si jich nevšimnete.

Dnes Lenka spí na rozkládacím gauči. Postel prodala. Každý večer kontroluje pod nábytkem, i když ví, že by tam už nic být nemělo…

Ale občas, když zhasne světlo, se jí zdá, že něco v rohu místnosti dýchá jinak než ona.

A vy? Už jste dnes zkontrolovali, co se skrývá pod vaší postelí?