Slunečné sobotní odpoledne v zoo ve Zlíně začalo jako každé jiné. Smích dětí, fronta na zmrzlinu, hroši líně spící ve stínu. Nikdo netušil, že se o pár minut později stane něco, co se do té doby považovalo za nemožné.
Začalo to zvláštním zvukem.
„Jako když spadne železo,“ popsala jedna z návštěvnic.
Následoval výkřik. Pak další.
A pak — naprostý chaos.
Samec gorily jménem Kibo, silný jedinec vážící přes 200 kilogramů, se zničehonic objevil mimo svůj výběh. Klec byla otevřená, zřejmě technickou chybou při výměně krmení.
Strážci ještě nestačili zareagovat — a Kibo už stál u hlavní stezky, přímo mezi lidmi.
Tváří v tvář návštěvníkovi
Většina lidí utekla. Ale jeden muž zůstal stát na místě. Později byl identifikován jako Jan M., 42letý učitel biologie z Brna.
Kibo se k němu rozběhl.
Zastavil se metr od něj, začal bušit pěstmi do hrudi, hrozivě řval. Všichni čekali útok.
Ale Jan neudělal krok zpět.
Pomalým, klidným pohybem si sedl na zem. Dlaně dal viditelně před sebe. Nekřičel. Nedíval se přímo gorile do očí. Jen klid.
Záchranáři i ošetřovatelé byli připraveni zasáhnout.
Ale nikdo nečekal, co se stane pak.
Šokující obrat
Kibo přestal řvát. Udělal krok dopředu.
A místo útoku… se posadil. Přímo naproti muži.
Všichni ztuhli.
Následovaly dlouhé vteřiny ticha.
Gorila natáhla ruku. Jan ji opatrně přijal. Lehce ji pohladil po prstech.
Jako by… se domlouvali.
Zpátky do klece — dobrovolně
Ošetřovatelé pomalu přistoupili. Kibo nereagoval agresivně. Nechal se vést. A v klidu se vrátil zpět do výběhu.
Celá situace trvala asi osm minut. Ale svědci tvrdí, že to bylo jako celá věčnost.
Jak to vysvětlit?
Jan M. později médiím sdělil:
„Studoval jsem primáty celé roky. Věděl jsem, že pokud zpanikařím, bude to horší. Chtěl jsem mu ukázat, že nejsem hrozba. A on to pochopil.“
Podle odborníků šlo o naprosto výjimečné chování. Kibo byl ve stresu, ale neviděl v muži nepřítele — právě díky jeho klidné reakci.
Zoo zpřísnila bezpečnost
Zoologická zahrada okamžitě zahájila vyšetřování a posílila zabezpečení výběhů.
Ředitel uvedl:
„Měli jsme štěstí. Ale hlavně — měli jsme u sebe člověka, který zůstal klidný, když šlo o všechno.“
Závěr
To, co se stalo v sobotu ve zlínské zoo, nebyla senzace.
Byla to ukázka toho, že i uprostřed divokosti může vzniknout respekt.
A že skutečná síla často spočívá v tichu a trpělivosti.