Byla to jedna z těch výprav, které měly skončit fotkami s vlajkou na vrcholu a horkým čajem v horské chatě.
Ale 18. února v 10:23 ráno se čtveřice zkušených horolezců vrátila z hory živá jen zázrakem.
🔹 Začátek jako z učebnice
Parta přátel – dva Češi, jeden Slovák a jedna Polka – se vydali na výstup na horu Pic Blanc ve francouzských Alpách. Počasí? Perfektní.
Riziko lavin? Oficiálně nízké.
Každý z nich měl za sebou desítky výstupů.
„Měli jsme radostné očekávání, ne strach,“ řekl později Lukáš, jeden z členů skupiny.
🔹 Ticho před bouří
Ve výšce zhruba 2 800 metrů se všechno změnilo.
„Najednou to pod námi jemně zapraskalo. Myslel jsem, že je to jen led pod mačkami,“ popisuje Magdalena.
Ale pak – během pár sekund – se ticho změnilo v ohlušující řev.
⚠️ Lavina
Odlomila se vrstva sněhu velikosti fotbalového hřiště. Spustila se přímo na ně.
Sníh padal s rychlostí přes 100 km/h. Nikdo neměl čas na přemýšlení. Jen instinkt.
Lukáš a Magdalena se vrhli za skalní výstupek. Pavel, nejzkušenější z týmu, stihl aktivovat airbag v batohu.
Tomáš? Ten zmizel v bílé mase.
⏳ 30 vteřin hrůzy
Lavina trvala jen půl minuty. Ale těch 30 sekund vypadalo jako věčnost.
Po sněhovém pekle zůstalo ticho. Jen vítr. A pak – výkřik.
„TOMÁŠ!“
Nikdo ho neviděl.
Lukáš vytáhl sondu a začal prohledávat sníh. Magdalena aktivovala lavinový vyhledávač.
Po 11 minutách pípání – nález.
Začali hrabat jako šílení.
🧤 Byl naživu. O minuty
Tomáš měl v ústech zbytky sněhu, byl promrzlý, ale dýchal. Airbag mu vytvořil kapsu s trochou vzduchu.
Podle záchranářů by bez vyproštění přežil maximálně další 3–5 minut.
❗ Co to způsobilo? Nikdo nečekal tohle
Večer zveřejnila horská služba zprávu: lavinu spustila mikro-seismická aktivita – nepostřehnutelné zemětřesení.
Žádná předpověď to nezachytila. Žádná lavinová tabulka s tím nepočítala.
„Bylo to jako výstřel z ticha. A my stáli přímo v dráze kulky,“ řekl Tomáš po nehodě.
🧭 Změnilo se všechno
Dnes už nelezou jako dřív. Všichni čtyři se vrátili ke svým životům, ale strach z hlubokého sněhu zůstal.
Přesto říkají, že to není konec jejich hor. Jen nový začátek — s pokorou.
„Hory si neberou jen hlupáky. Berou i ty připravené. Ale občas dají druhou šanci.“