Vypadalo to jako běžná revize staré budovy.
Personál psychiatrické kliniky Hvozdná, nacházející se na odlehlém místě v lesích Vysočiny, byl zvyklý na zvláštní situace.
Ale tentokrát to bylo jiné.
Staré dveře ve sklepení, zanesené v původních plánech z roku 1989, ale nezmiňované v žádných novějších dokumentech, vedly k místu, které mělo zůstat zapomenuto.
🚪 Objevená chodba, která neměla existovat
Když technik otevřel dveře, vypadalo to jako začátek špatného filmu.
Zkorodované panty, zatuchlý vzduch, šero a podivné ticho.
Za dveřmi vedla úzká chodba ke dveřím z oceli. Na nich byl vyryt pouze nápis:
„Oddělení 17 – přísně neveřejné“.
🩸 Místnost plná otazníků
Za ocelovými dveřmi byla jediná místnost. Holé stěny, stůl, kovová postel… a v rohu roztržený kožený řemínek, používaný k fixaci pacientů.
Na stole ležel deník.
Rukopis v něm byl roztřesený, místy přepsaný, občas i proškrábaný. Autor, známý jen jako „P.“, popisoval pokusy na pacientech, které údajně probíhaly v 90. letech.
Záznamy se zmiňovaly o lécích bez schválení, dlouhodobé izolaci a… „hlasem, který přichází skrz stěny“.
🧠 Zmizelé záznamy, umlčení svědci
V archivu kliniky neexistují žádné oficiální záznamy o „Oddělení 17“ ani o pacientech s iniciálou P.
Když se jedna bývalá sestra, nyní v důchodu, dozvěděla o nálezu, přiznala anonymně médiím:
„Věděli jsme, že tam něco je. Ale bylo nám zakázáno mluvit. Říkali nám, že jde o výzkum. Kdo kladl otázky, ten skončil bez práce.“
🕵️ Vyšetřování bez odpovědí
Na místo dorazila policie. Byla přivolána i Česká lékařská komora. Ale už týden po zahájení vyšetřování byla místnost opět zapečetěna – tentokrát rozhodnutím ministerstva.
Žádné další informace nebyly zveřejněny.
Rodiny bývalých pacientů začaly klást nepříjemné otázky. Někteří tvrdí, že jejich blízcí byli do Hvozdu převezeni – a už se nikdy nevrátili.
😨 Co zůstalo za dveřmi?
Budova dnes funguje dál.
Oddělení 17 však už nikdo neotevře.
Ale někteří členové personálu tvrdí, že v noci ze sklepení stále slyší kroky.
A v dokumentaci jednoho nově přijatého pacienta se nedávno objevil děsivý zápis:
„Pořád tam někdo je. Nepřestali. Jen jsme na ně přestali koukat.“