Déšť bubnoval do kapuce a vítr rval deštníky z rukou. Byl to jeden z těch studených, nekonečně šedých dnů, kdy i město působí, jako by chtělo zmizet samo do sebe.
Linda šla z práce domů zkratkou – tichou uličkou mezi dvorky a opuštěnými garážemi, kam běžně nikdo nechodil.
A právě tam ho uviděla.
Růžový dětský batoh.
Ležel na chodníku, promočený, opuštěný. Jako by ho někdo pustil… nebo zanechal naschvál.
Linda zpomalila. V okolí nikdo nebyl. Žádné dítě, žádný dospělý, žádné auto.
— „Asi ho někdo zapomněl… nebo utekl z domu?“ pomyslela si.
Ale něco jí na tom všem nesedělo.
🎒 Neobvyklý nález
Batoh nevypadal jen zapomenutý. Vypadal… záměrně položený. Rovně, zipy zavřené, čistý až na mokro z deště.
Linda se rozhlédla a přistoupila blíž. Cítila zvláštní napětí, jako by se její tělo snažilo říct „nech to být“. Ale zvědavost byla silnější.
Zvedla ho. Byl těžký. Těžší, než by dětský batoh měl být.
A tak ho otevřela.
📖 Co bylo uvnitř
Uvnitř nebyly svačiny, pastelky, ani plyšák.
Jen:
- Zápisník v plastovém obalu
- Stará kazeta s páskou přetočenou na konec
- Fotka malé holčičky s očima zakroužkovanýma červenou fixou
Linda zatajila dech. Zápisník otevřela.
První stránka:
„Jestli jsi to našel/a, poslouchej pásku. A nezůstávej tady dlouho.“
🎧 Kazeta
Linda si doma našla starý přehrávač. Kazetu vložila.
Chvíli bylo ticho, pak zašustění, pak dětský hlas. Tichý, bez emocí.
„Ten dům není prázdný. Ve sklepě jsou dveře. Jsou staré, zamčené. Ale on se někdy dostane ven. Já jsem utekla. A pak to začalo znovu. Hledá někoho jiného. Možná tebe.“
Linda kazetu vypnula. Ruce se jí třásly. Fotka holčičky z batohu ležela vedle přehrávače.
A na zadní straně… byla adresa.
🏚 Opomenuté místo
Linda tam šla. Jako ve snu. Opuštěný dům na kraji města, dávno zabedněný, se sklepním oknem rozbitým jen částečně.
Vlezla dovnitř. Podlahy vrzaly. Schody do sklepa byly rozbité, ale sjít se daly.
A tam, vzadu… opravdu byly dveře. Kovové. Poškrábané.
Někdo za nimi… dýchal.
❌ Ztracena v dešti
Linda už se nevrátila. Policie našla její kabát u dveří sklepa. Batoh – ten růžový – byl zpátky v uličce, kde ho poprvé uviděla.
Tentokrát otevřený.
A v něm: nový zápisník.
Prázdný.
Čekající.