Byla to jen náhoda.
Hledal jsem nový gauč do obýváku, protože ten starý už měl dávno své nejlepší roky za sebou. Nechtěl jsem utrácet majlant, a tak jsem projížděl inzeráty na bazarových stránkách.
Pak mě upoutal jeden příspěvek:
„Moderní gauč – velmi levně. Odvoz nutný. Spěchá.“
Cena? 500 Kč.
Fotky vypadaly dobře. Tmavě šedý látkový gauč, rohový, vypadalo to na kvalitní konstrukci. Moc dlouho jsem nepřemýšlel – zavolal jsem a domluvil si odvoz.
Když jsem pro gauč přijel, postarší muž mi ho pomohl naložit do dodávky. Působil nervózně, ale nic neřekl. Jen zopakoval:
„Hlavně… ať se ho už zbavím.“
📦 Nečekané detaily
Gauč byl těžší, než jsem čekal. Skoro nešlo uvěřit, že je prázdný.
Doma jsem ho složil do rohu obýváku. Ale od první chvíle mi na něm něco nesedělo. Měl jsem pocit, jako by v místnosti s ním přišlo i něco jiného. Ticho bylo hustší. Stíny hlubší.
Po pár dnech jsem si všiml zvláštnosti. Když jsem si lehl na jednu stranu, slyšel jsem slabé cvaknutí uvnitř.
A když jsem zkusil opatrně zvednout spodní část potahu, našel jsem zip, který tam vůbec neměl být.
🎒 Co bylo uvnitř
Po rozepnutí jsem nahmatal dutý prostor a vytáhl zaprášenou plechovou krabičku. Uvnitř byly tři věci:
- starý klíč, celý zrezivělý,
- deník psaný rukou,
- a fotka ženy v nemocničním oblečení, držící novorozeně – její oči byly přeškrtnuté perem.
📖 Deník
Otevřel jsem deník. První strana:
„Jestli tohle čteš, znamená to, že mě ten gauč nenechal na pokoji.
Prosím, nespal na něm. A hlavně – neber si ho do bytu, kde jsi sám.“
Další zápisy byly zmatené. Psala je žena, která měla pocit, že něco žije uvnitř nábytku. Popisovala, jak slyší dýchání, jak se jí v noci zdají sny, které nejsou její. A jak každým dnem cítí, že něco „přebírá kontrolu“.
Poslední zápis byl:
„Dnes jsem klíčem odemkla sklep. Teď už vím, co v tom gauči bylo. A není to mrtvé.“
🕯️ A co já?
Deník jsem zaklapl. Znovu jsem se podíval na fotku. A v ten moment se světlo v místnosti mírně zatřáslo.
Od té doby se každý večer něco děje.
Slyším škrábání.
Gauč se občas sám pohne.
Jednou jsem ho ráno našel otočený směrem ke dveřím, i když večer stál jinak.
Pokusil jsem se ho vyhodit. Odvezl jsem ho na sběrný dvůr.
Druhý den ráno stál zase v mém obýváku – s otevřeným zipem a deníkem položeným na opěradle.