Na první pohled to byl obyčejný dům. Starší vila na okraji Brna, po smrti osamělé majitelky připravená k prodeji. Když ale pozůstalí přijeli dům vyklidit, začal se jejich pes Max chovat podivně. Neustále štěkal na jeden konkrétní obraz visící v obývacím pokoji – starý, zaprášený rám s olejomalbou krajiny.

Zpočátku si toho nikdo moc nevšímal. Možná pach, možná nějaký zvuk. Ale Max nepřestával. Vrčel, skákal na stěnu, odmítal odejít. A tak, čistě ze zvědavosti, obraz sundali.

Za ním byla prasklina. Drobná, ale podezřelá. Jeden z mužů poklepal na zeď – dutá. Zavolali tedy policii, jen pro jistotu.

A pak přišlo odhalení, které změnilo běžný úklid v noční můru.

Za zdí se ukrývala falešná stěna, dokonale zamaskovaná. Policisté ji rozbili a objevili malý, temný prostor – něco jako úkryt. A uvnitř? Kovová bedna, zamčená zvenku. Když ji otevřeli, našli staré, rozložené osobní věci… a lidské ostatky.

Později se ukázalo, že šlo o tělo mladé ženy pohřešované od roku 1998. Případ byl tehdy odložen pro nedostatek důkazů. Dům patřil ženinu bývalému manželovi, který zemřel před několika lety – nikdy nebyl obviněn. Až do této chvíle nikdo netušil, co skrýval za svými zdmi.

Díky psímu instinktu byl jeden z nejstarších nevyřešených případů v regionu znovu otevřen. A Max? Ten odpočívá tiše – jako by věděl, že jeho práce je hotová.