Byl chladný, pošmourný podzimní den, když se manželé Karel a Ivana Novotní vydali na procházku do lesů za vesnicí. Bydleli v malé chalupě na okraji Šumavy a každý den chodili stejnou lesní cestou k opuštěnému mlýnu. Dnešek ale nebyl jako ostatní dny.

U rozcestí, kde obvykle posedávali na starém pařezu, si Ivana všimla něčeho nezvyklého – zpod spadaného listí a větví vykukoval špinavý jutový pytel, celý od bláta.

„To tu někdo vyhodil odpadky?“ zamračila se.
„Možná pytel s hlínou nebo zbytky ze zahrady,“ odpověděl Karel, ale když se k němu přiblížil, cítil, že je těžší, než by čekal.

Zvedli ho a rozhodli se ho otevřít, aby zjistili, co to vlastně je. Očekávali hnijící zeleninu, kusy kamení nebo něco nepříjemného. Ale to, co našli uvnitř, jim doslova vzalo dech.

V pytli byl dřevěný truhlička, pevně uzavřená a zdobená podivnými symboly. Vypadala staře, jako z pohádky nebo historického filmu. Když ji doma otevřeli, objevil se jim před očima úžasný obsah – starobylé mince, zlatý medailon s rytinou lva a orla, kus pergamenu s ručně psaným textem ve staročeštině a záhadný kámen, který jemně zářil modrým světlem.

Karel i Ivana na chvíli ztuhli. Nedokázali pochopit, co právě našli. Po několika hodinách pátrání na internetu a telefonátech s místními historiky zjistili, že truhlička pravděpodobně patřila členovi tajného bratrstva z 15. století, které mělo za úkol chránit určité „magické“ artefakty během husitských válek.

Nešlo jen o poklad v historickém smyslu. Šlo o důkaz existence mytologických příběhů, které se do té doby považovaly za legendy. Ten kámen, jak se později ukázalo, byl jakýmsi energetickým artefaktem – vědci se dodnes přou, jestli měl přírodní nebo neznámý původ.

Manželé Novotní se najednou ocitli v centru mediálního zájmu. Do jejich vesnice proudili novináři, archeologové a badatelé z celé Evropy. Dům, který měl původně sloužit jako místo klidného důchodu, se stal střediskem výzkumu a návštěv.

Ale největší změna nenastala v jejich okolí. Nastala v nich samotných. Dříve unavení a smíření s monotónním životem se znovu nadechli. Karel začal psát o historii regionu, Ivana se věnovala překladu starých textů, které se s truhličkou našly. Oba získali nový smysl života.

Z pytle plného bláta vzešlo něco nečekaného – druhá šance.
Důkaz, že i uprostřed obyčejného dne může osud ukrýt něco, co vám navždy změní život.

A to nejkrásnější? Příběh teprve začíná.