Moje matka vždycky říkala, že v životě není nic náhodného. Když před pár týdny uklízela pokoj mého otce, který nedávno zemřel, našla v jeho staré zásuvce něco, co mělo změnit celý můj pohled na rodinu. Byl to malý kožený deník, starý a opotřebovaný, s pečlivě psanými poznámkami uvnitř.

Nechtěla mi ho ukázat hned. Počítala, že by to pro mě mohlo být příliš. Ale nakonec mi ho přinesla s těžkým výrazem.

„Tohle… tohle nikdy předtím neviděl nikdo z nás,“ řekla tiše. Otevřel jsem deník a začal číst. Stránky byly plné tajemství, o kterých jsem neměl ani tušení.

Můj otec nebyl tím mužem, kterého jsem si vždycky představoval. Skrýval život plný lží, tajných setkání a rozhodnutí, která změnila osudy mnoha lidí v našem městě. V jedné kapitole byl dokonce zmíněn i případ, o kterém se nikdy veřejně nemluvilo — něco, co spojovalo nejen jeho, ale i několik dalších významných osob.

Srdce mi bušilo, jak jsem četl dál. Pravda, kterou jsem se právě dozvěděl, mi ztuhla krev v žilách. Najednou všechno, co jsem znal, dostalo jiný význam.

Moje matka se na mě podívala a tiše řekla: „Musíme vědět, co uděláme dál. Někdo nechce, aby se tohle pravda dostala ven.“

Byl jsem zmatený, vystrašený a zároveň odhodlaný zjistit všechno. Co všechno skrýval můj otec? A proč právě teď, po jeho smrti, se všechno začalo měnit?