Všichni byli okouzleni. Bílé šaty, hudba, květiny, hosté se smíchem v očích. Nevěsta kráčela uličkou s úsměvem, ale v očích se jí mihlo něco jiného. Strach. Nejistota. Ale nikdo si toho nevšiml.

Nikdo — kromě psa.

Max, starý německý ovčák, patřil nevěstině rodině už roky. Klidný, věrný, vždy ve stínu. Ale teď vstal. Upřeně ji sledoval. A pak… začal štěkat.

Ne jednou. Ne dvakrát. Vyrazil dopředu, oběhl hosty a začal tahat za spodní lem jejích šatů.

Lidé se smáli, pak znejistěli. A v tu chvíli z nevěstiného stehna spadl malý kovový předmět. Byl připevněn páskou. Tichý, téměř neviditelný. Ale na displeji svítila červená čísla.

Odpočet.

Zmatek. Křik. Ženich strnul. Otec nevěsty omdlel. Ale Max dál štěkal, stál nad zařízením a nehnul se.

O pár minut později dorazila policie. Bomba byla skutečná. A byla aktivovaná na dálku.

Nikdo nechápal, jak a proč. Ale jedno bylo jasné:

Kdyby nebylo psa, svatba by skončila tragédií.
A to, co měla být oslava lásky, by se proměnilo v pohřeb.