Na kraji malé vesnice v horách žil starý muž jménem Josef. Byl to klidný, pracovitý člověk, který celý život strávil jako truhlář. Po smrti své ženy zůstal sám, až do chvíle, kdy k němu osud přivedl jeho osmiletou vnučku Aničku. Její rodiče zemřeli při autonehodě a ona teď měla nový domov — skromný, ale plný lásky.

K

aždý den spolu chodili do lesa, krmili slepice, pekli koláče a večer si četli staré pohádky. Všichni ve vesnici je znali jako nerozlučnou dvojici.

Jednoho podzimního večera se ale všechno změnilo.

Bylo už tma, když někdo zabušil na dveře. Nečekali nikoho. Josef otevřel jen pootevřené okénko ve dveřích — a v tu chvíli je vrazili. Tři muži v kuklách, ozbrojení noži, vtrhli dovnitř a začali vyhrožovat. Chtěli peníze, cennosti, cokoliv. Dům převrátili naruby.

Josef rychle schoval Aničku do skříně pod schody. „Nehýbej se a mlč,“ zašeptal jí. Ona jen přikývla, celá bledá strachy.

Jeden z lupičů si ale všiml dětských bot u kamen a začal prohledávat dům důkladněji. Josef pochopil, že čas se krátí. Byl starý, beze zbraně, ale věděl, že musí udělat něco. Cokoliv.

„Peníze mám ve stodole!“ zakřičel náhle. „Nechte ten barák být, vezmu vás tam!“

Lupiči zaváhali. Dva šli s ním, třetí zůstal v domě. Josef je vedl k zadnímu vchodu, kde pod starými deskami dřív schovával nářadí. A tam — mezi hoblinami a prachem — byl starý klíč k zamčeným dveřím stodoly. Ne na peníze, ale na past.

Když je dovnitř vmanévroval, zavřel těžké dveře a rychle zamkl zevnitř hákem. Běžel zpátky. V domě Anička právě vyskočila ze skrýše a házela na zbylého lupiče porcelánový hrnek — čistě z paniky.

To stačilo.

Josef popadl kus dřeva a praštil zloděje do nohou, až padl na kolena. Za minutu bylo po všem.

Policie přijela do půl hodiny. Lupiče si odvedla, a Aničku s Josefem objímali sousedé. Celá vesnice mluvila o tom, co se stalo. O dědečkovi, který měl odvahu postavit se třem ozbrojeným mužům — kvůli malé holčičce, která byla pro něj vším.

Později se Josef usmál na novináře a řekl jedinou větu, kterou si všichni zapamatovali:

„Strach je silný. Ale láska je silnější.“