Stařec, který zachránil páva: příběh odvahy a nečekané laskavosti
Na okraji hlubokého lesa, nedaleko malé vesnice, žil starý muž jménem Josef. Jeho domek byl tichý, dřevěný a obklopený stromy, jako by ho sama příroda chtěla chránit. Josef byl samotář, ale lidé z vesnice si ho vážili – pro jeho moudrost, klid a srdce plné soucitu.
Jednoho chladného podzimního rána se Josef vydal do lesa nasbírat dříví. Mlhou se nesl tichý, kvílivý zvuk. Zastavil se, nastražil uši – něco nebo někdo volal o pomoc. Šel opatrně za hlasem, až došel na mýtinu. Tam, mezi spadaným listím, ležel zraněný páv. Jeho křídla byla potrhaná, noha pokroucená. Nedaleko číhal lišák, připravený zaútočit.
Josef nezaváhal. Zvedl větev, zakřičel a rozběhl se. Lišák zasyčel, ale nakonec utekl. Páv se ani nepohnul – nebyl schopný utéct. Josef ho zabalil do své staré košile a odnesl domů.
Doma mu vyčistil rány, obvázal nohu a každý den se o něj staral. Nosil mu vodu, obilí a zpíval mu, i když měl už roky prasklý hlas. Páv zpočátku sotva dýchal, ale časem sílil. Jeho peří se lesklo v odlescích slunce a jeho pohled byl klidný, téměř vděčný.
Uběhlo mnoho týdnů, než se páv postavil na nohy. A jednoho dne, bez varování, vzlétl. Josef stál na prahu svého domu a sledoval, jak mizí nad lesem. Myslel si, že ho už nikdy neuvidí.
Ale za pár dnů se nad vesnicí objevilo cosi nečekaného – páv se vrátil. A nebyl sám. Přivedl celou skupinu pestrobarevných pávů, kteří kroužili nad Josefovým domkem a zpívali svým vlastním ptačím hlasem.
Od té doby, každé jaro, na stejný den, se nad vesnicí objeví hejno pávů. A lidé říkají svým dětem, že je to dar – připomínka toho, co dokáže jediný čin laskavosti a odvahy. Josef možná nezměnil svět, ale změnil svět jednoho tvora. A ten to nikdy nezapomněl.
Pokud si přeješ kratší verzi, bajku nebo úpravu pro dětské čtenáře, dej vědět – rád přizpůsobím.