Když do porodnice ve Fakultní nemocnici v Brně dorazila 56letá žena jménem Ivana Horská a klidně oznámila:
— Mám kontrakce, bude to každou chvíli…
…personál si myslel, že špatně slyšel.
— Promiňte, vy rodíte?
— Ano. Týden do termínu. Tohle je můj první porod.
Následoval zmatek, kontrola údajů, ultrazvuk, kardiomonitor. A pak ticho — těhotenství bylo skutečné. Plod živý. Porod začínal. Bez hysterie, bez dramat. Jen tichá, odhodlaná žena a šokovaní lékaři.
— Kdo vás sledoval během těhotenství?
— Soukromá klinika v Rakousku. Nechali mě podstoupit IVF. Vše bylo v pořádku.
Nikdo z přítomných se ale nemohl připravit na to, co přišlo dál.
Porod probíhal překvapivě hladce, ale když porodníci konečně novorozence uviděli, zůstali doslova beze slov.
Z těla ženy nevyšel jeden novorozenec — ale dvě propojená těla. Srostlá u hrudníku. Dvojčata. Siamská. Každé mělo vlastní hlavu, dvě ruce, ale dělila se o společný trup.
Jedna sestra upustila nůžky. Jiný lékař couvl, neschopen slova. A pak se ozval primář:
— Na co proboha myslel váš gynekolog?!
Nikdo nevěděl, jak je možné, že si tak závažné postižení nevšiml žádný lékař. Ani v zahraničí, ani během přenesených zpráv.
Ale Ivana jen tiše odpověděla:
— Já jsem o tom věděla. Ale rozhodla jsem se. Dala jsem jim šanci.
Později se ukázalo, že rakouská klinika výsledky některých testů zamlčela, aby se vyhnula právním komplikacím a nepříjemným otázkám. Byla to riskantní hra, kterou žena přijala vědomě.
Nešlo jí jen o mateřství. Šlo o naději.
Děti byly ihned převezeny na specializované oddělení. Konzilium odborníků z celé Evropy řešilo, zda je možné provést separaci. Zatímco veřejnost žasla, média spekulovala a nemocnice čelila náporu pozornosti, Ivana zůstávala klidná. Každý den seděla u inkubátoru a šeptala:
— Vydržte. Já vás chtěla. Obě.
Dnes, o dva roky později, jedno z dětí žije samostatně. Druhé, bohužel, nepřežilo komplikace operace. Ale i tak si Ivana stojí za svým rozhodnutím.
A v nemocniční kronice zůstal zápis, který už nikdo nevymaže:
„56letá žena, dobrovolně porodila siamská dvojčata. A věřila, že láska někdy začíná tam, kde ostatní vidí konec.“