Letiště Václava Havla v Praze bylo to odpoledne plné lidí, zavazadel a nekonečných bezpečnostních kontrol. Mezi cestujícími si málokdo všiml muže v uniformě, který vedl po svém boku asistenčního psa – labradora jménem Nero, vycvičeného pro detekci výbušnin i nelegálních látek.
Vše probíhalo rutinně, dokud pes náhle nezměnil chování.
Z ničeho nic ztuhl, zavrčel a s napnutým vodítkem vyrazil směrem k modrému dětskému kočárku, který stál opuštěný poblíž odletové brány. Vedle něj seděla mladá žena a zírala do telefonu. V kočárku se cosi mírně hýbalo, přikryté dekou.
— Nero! Stůj! — zareagoval psovod, ale bylo pozdě.
Pes skočil, packami zatlačil na okraj kočárku a začal štěkat. Ostré, naléhavé, krátké štěknutí. Typ, který nerozeznáte od poplachu.
Žena zvedla hlavu, pobledla. Lidé kolem se zastavili. Ochranka okamžitě přiběhla.
— Všichni ustupte!
— Kočárek nechte být!
Bezpečnostní protokol byl jasný: evakuace prostoru, zajištění podezřelého objektu. Ale když první pracovník bezpečnosti zvedl deku, kterou bylo „dítě“ přikryté… v hale se rozhostilo ticho.
Pod dekou nebylo dítě. Byl tam pečlivě sestavený balíček s výbušným zařízením. Napodobenina kojence sloužila jako maskování — falešné ručičky, čepička, dokonce i zvukový modul, který vydával náhodné dětské zvuky.
Nikdo nedýchal. Psovod přidržoval Nera, který stále neodvracel pohled od kočárku.
— To… to mohl být masakr, — vydechl později jeden z členů zásahového týmu. — A nebýt psa, nevšimli bychom si toho včas.
Žena, která seděla vedle, byla okamžitě zadržena. Později se ukázalo, že šlo o kurýrku, která o skutečném obsahu „kočárku“ údajně neměla ponětí. Vyšetřování pokračuje, ale jedno je jisté — díky psovi jménem Nero se podařilo odvrátit tragédii.
Od té chvíle má Nero ve služebním vestě malý odznak hrdiny. A když se ho lidé na letišti ptají, proč je ten pes tak zvláštní, psovod odpovídá klidně:
— Protože slyšel, co nikdo jiný neviděl. A zachránil životy. Bez štěku navíc.