Uprostřed dusivých bažin jihovýchodní Asie se Marc Delcourt, francouzský fotograf divoké přírody, prodíral skrze mokřady při hledání stop vzácných zvířat. Měl za úkol zachytit na snímcích život ohrožených druhů — ale to, co ho tam čekalo, překonalo všechna očekávání. Z mlhy se ozval slabý, zoufalý zvuk. Marc se zarazil. O pár kroků dál, téměř ponořené ve špinavé vodě, se zmítalo malé tygří mládě, vyčerpané a bezmocné.

Bez váhání se vrhl do bláta, kluzkého a nepředvídatelného, a opatrně vytáhl kotě na pevnější půdu. Zvíře se chvělo zimou i strachem, jeho oči prosily o pomoc. Marc ho držel v náručí a cítil směs adrenalinu a úlevy. Zachránil život — nebo si to aspoň myslel.

Pak se však cosi změnilo. Ticho bylo najednou těžké, téměř ohlušující. Zpoza mlžného závoje se pomalu vynořila silueta. Masivní tělo, kráčející tiše, s očima jako roztavené zlato. Matka.

Její pohled se zabodl do Marcových očí. V tom pohledu nebyla jen hrozba — byl tam strach, hněv, a především bezmezný instinkt chránit. V jediném okamžiku se role obrátily: fotograf, který přišel dokumentovat divočinu, se sám stal součástí příběhu, kde rozhoduje pud a přežití.

Tento den měl být jen další kapitolou jeho expedice. Místo toho se stal zkouškou odvahy — a připomínkou, že džungle nikdy neodpouští naivitu.