Na první pohled to byl jen obyčejný pes. Trochu zablácený, s potrhaným uchem a očima, které něco zažily. Toulal se po městě, nikomu neškodil, ale také nikomu nepatřil. Lidé si na něj zvykli jako na pozadí – jako na starý plot nebo zastávku autobusu. Jenže jednoho dne si ho někdo všiml víc než jen koutkem oka.

Majitel malého obchodu s potravinami ve staré části města si všiml zvláštního detailu: pes přicházel každý den ve stejnou hodinu a v tlamě nosil list. Ne vždy stejný – někdy zelený, jindy suchý a zbarvený podzimem. Ale pokaždé ho opatrně položil na práh před vchodem, posadil se, chvíli mlčky hleděl dovnitř… a pak odešel.

Zpočátku si obchodník myslel, že jde o náhodu. Možná si pes hraje. Možná má v hlavě něco z dřívějšího života. Ale když se to opakovalo den co den, začalo mu to vrtat hlavou. Začal listy sbírat a schovávat. Po týdnu jich měl hromádku. Po měsíci celou bednu. Všechny různé – ale všechny stejně položené, stejně tiché.

A pak se stalo něco, co změnilo všechno.

Jednoho dne se muž rozhodl psa sledovat. Když zanechal další list a odešel, obchodník se tiše vydal za ním. Pes procházel uličkami, míjel domy, zastavoval se, jako by si pamatoval každý krok. Nakonec dorazil až na okraj města – na starý, téměř zapomenutý hřbitov.

Zastavil se u jedné z neudržovaných hrobek, položil hlavu a tiše zakňučel. A právě tam, pod mechem a listím, obchodník uviděl nápis, který mu vyrazil dech.

Eliška, 2008–2022
«Nejlepší kamarádka, věrná až do konce.»

Vedle náhrobku byla zapadlá stará fotografie – malá dívka se smíchem v očích objímala právě toho psa. Byli nerozlučná dvojice, a obchodník si ji najednou vybavil. Eliška. Chodila do jeho obchodu každý den po škole. Kupovala piškoty. Pro psa.

Až do dne, kdy přestala chodit.

V tu chvíli všechno dávalo smysl. Pes den co den chodil pro pamlsky – a nosil list na oplátku. Když už Eliška nechodila, nezměnil zvyk. Přinášel list jako poděkování. Jako vzpomínku. Jako tichý důkaz lásky, kterou ani smrt nedokázala zlomit.

Obchodník zbledl. Pak se tiše posadil vedle psa a pohladil ho po hlavě.

Od toho dne už nečeká, až pes přinese list. Každé ráno na něj čeká s piškoty. A večer, když zavírá, položí jeden list na práh sám.

Na památku.