Na první pohled působili jako obyčejná rodina. Oleg a Klára, třicátníci, bez dětí, ale s domem na kraji města a psem jménem Nero — křížencem ovčáka, kterého si adoptovali z útulku. Zpočátku byl klidný, přítulný, vděčný za teplo domova. Ale časem si začali všímat zvláštního chování.

Nero v noci často stál nehnutě u dveří ložnice a tiše vrčel. Někdy štěkal do prázdna, jindy odmítal projít kolem schodiště. Klára si dělala legraci, že „vidí duchy“. Oleg to považoval za přecitlivělost nebo staré trauma z minulosti. Ale situace se zhoršovala.

Pes byl čím dál neklidnější. Každou noc, přesně ve 3:17, se probudil, postavil se a zíral do tmavého kouta chodby. Jednou se tam dokonce sám od sebe počural — a to nikdy předtím neudělal. Po několika týdnech bezesných nocí Klára prohlásila:
„Ten pes má problém. Možná bychom ho měli vrátit.“

Oleg s těžkým srdcem souhlasil. Ale předtím se rozhodl udělat jednu poslední věc: zapnul domácí kameru, která zaznamenávala pohyb v chodbě a obýváku. Chtěl vědět, co Nero v noci vlastně dělá. A hlavně — proč.

Ráno po noci, která se zdála být jako každá jiná, sedli spolu k počítači. Snídaně zůstala nedotčená. Oleg spustil záznam. Nejprve ticho. Klid. Nero spí.

3:17. Pes se náhle probudí. Zpozorní. Zvedne hlavu.

A pak to přišlo.

Z rohu obrazu se pomalu začal vynořovat stín. Nejasný, temný tvar. Nešlo o světlo, odraz nebo hmyz. Bylo to něco… tělesného. Téměř lidského. Kamera zachytila, jak se stín zastavuje u schodů — přesně tam, kde Nero vždycky vrčel.

Pes se postavil mezi něj a dveře do ložnice. Vrčel. Neuhnul. Ochránce.

Stín se nehýbal. A pak, během vteřiny, prudce zmizel směrem ke sklepu. Dveře do sklepa se samy pohnuly. Ne otevřely. Jen… škubly.

Klára vykřikla. Oleg zbledl. Jeho ruce se třásly, když video zastavil.

„To není možné…“ vydechl.

Ten den Nero nedostal výčitku. Naopak. Byl objat, nakrmen a dostal nový pelíšek — hned vedle postele. A dveře do sklepa? Ty byly od toho dne zamčené. Navždy.

Teprve tehdy si uvědomili, že se nechtěli zbavit problémového psa.
Ale ochránce, který je každou noc bránil před něčím, co sami nedokázali vidět.