Byl to obyčejný den na okraji města. Dvanáctiletý Matěj trávil odpoledne jako obvykle – prohledával starou skládku za továrnou, kde děti z okolí často hledaly kov, dráty nebo „poklady“, které zbyly po jiných.

Všiml si pohybu mezi starými matracemi a rezavým kočárkem. Myslel si, že tam zalezla kočka.

Ale pak uslyšel slabý vzlyk.

Když odhrnul kus igelitu, uviděl malou holčičku. Bosou, špinavou, se zamazaným obličejem a prázdným pohledem. Neřekla ani slovo. Jen ho sledovala, jako by nevěděla, jestli může věřit.

Matěj okamžitě běžel pro pomoc.

Policie přijela během několika minut. Holčička byla odvezena do nemocnice, zatímco probíhalo zjišťování její totožnosti.

A právě tehdy začalo skutečné drama.

Ukázalo se, že jde o Annu Dvořákovou – dítě z prominentní rodiny, které bylo pohřešované přes osm měsíců. Média její případ široce sledovala, ale po čase se po stopě slehla zem. Vyšetřování bylo uzavřeno.

A teď tady byla. Na skládce. Ztichlá, s děsivými modřinami a výrazem, který mluvil za vše.

Otázky se vršily: Kde byla? Kdo ji tam nechal? A hlavně – proč nikdo nechtěl, aby byla nalezena?

Případ znovu otevřel rány, které společnost raději přehlížela. Objevily se stopy, které vedly až k lidem, o kterých si národ myslel, že jsou „nedotknutelní“.

A Matěj? Z obyčejného kluka se stal klíčovým svědkem v příběhu, který navždy změnil tvář celé země.