To, co mělo být dechberoucím zážitkem na jednom z nejkrásnějších a nejodvážnějších míst světa, se během několika vteřin změnilo v boj o přežití.

V úterý dopoledne navštívilo Skleněný most v pohoří Tianmen přes padesát turistů z různých zemí. Most, známý po celém světě pro svou průhlednou podlahu a polohu stovky metrů nad hlubokou roklí, nabízí nejen úchvatný výhled, ale i adrenalinový zážitek. Pro mnohé je to výzva: projít se po skle nad propastí.
V 11:37 místního času se nic nezdálo neobvyklé. Skupiny se fotily, smály, někteří se opatrně drželi zábradlí, jiní natáčeli videa. Obloha byla zatažená, ale počasí se zdálo stabilní.
A pak to přišlo.
Hluboký dunivý zvuk se ozval z levé strany úbočí. Někteří se otočili, jiní se snažili pochopit, co slyší. A během několika málo vteřin bylo jasno: kus skály o velikosti dodávky se uvolnil z vrcholu útesu a začal padat dolů.
Spustila se lavina kamení.
Menší i větší balvany začaly s rachotem klouzat a skákat po svahu směrem k mostu. První instinkt lidí? Utíkat. Křičet. Schovat se.
Na mostě vypukla panika. Někteří se snažili doběhnout ke krajům, jiní zůstali ztuhlí strachem. Průvodci křičeli na turisty, aby se drželi dál od skleněných okrajů a pokusili se přikrčit.
Jeden z kamenů, o průměru asi metr, dopadl jen několik metrů od jižní kotvy mostu a poškodil kovovou konstrukci, která drží jednu z nosných lan. Sklo samo zůstalo neporušené — bylo navrženo tak, aby vydrželo i extrémní síly — ale otřes byl cítit pod nohama každého člověka na mostě.
Celá událost trvala sotva dvě minuty.
Po sesuvu byl most okamžitě evakuován a místo uzavřeno. Záchranáři a inženýři dorazili na místo do půl hodiny. Naštěstí nedošlo k žádnému úmrtí ani vážnému zranění, přesto několik turistů utrpělo šok a muselo být ošetřeno.
Podle místních geologů byly sesuvy způsobeny nasycením hornin po nedávných silných deštích, které uvolnily již narušenou vrstvu horniny. Most sám prý zůstal „strukturálně stabilní“, ale bude uzavřen, dokud neproběhne úplná kontrola.
Jeden z turistů z Francie později řekl médiím:
„Přišli jsme hledat strach z výšek, ale našli jsme úplně jiný druh strachu. Ten opravdový. Nezapomenu to do konce života.“