Byl to klidný jarní den v okrajové části města Olomouc. Slunce svítilo, děti si hrály na hřišti, a panoval pocit, že se nemůže nic stát.
Jenže v jedné zahradě, za domem s modrou střechou, se odehrálo něco, co navždy změnilo životy celé rodiny – a co doslova ochromilo i zkušené záchranáře.
Začátek noční můry
Malá Ema, tříletá dívka, si hrála s míčem nedaleko staré studny. Její matka, paní Lenka, byla jen pár metrů od ní, pověšená prádla na šňůru.
Stačila jedna vteřina.
Ema zmizela.
Míč se skutálel. Poklop na studni byl starý, prasklý… a teď otevřený.
Lenka se rozběhla, zakřičela její jméno, a pak se ozval zvuk, který nikdy nezapomene – pláč přicházející z hloubky.
Ema spadla do studny. Asi sedm metrů hluboko. Uvízla na úzké římse, tělo promáčené, vyděšené.
Na místo dorazili hasiči a záchranáři.
Lidé se shromažďovali kolem domu, někteří plakali, jiní jen sledovali.
A pak mezi nimi proběhla seda fenka Bety – kříženec labradora, věrná společnice rodiny. Nikdo jí nebránil. Instinkt ji vedl přímo ke studni.
Nečekala.
Skočila dolů.
Dav ztuhl. Záchranáři zareagovali, že musí okamžitě jednat – ale Lenka je zadržela.
— „NE! Prosím, nechte ji! Podívejte se dolů!“
A všichni uviděli neuvěřitelné.
Na dně studny, v té ledové tmě, Bety ležela těsně vedle Emy, její tělo tvořilo ochrannou hráz. Ocasem obepínala dívku, zahřívala ji, lízala jí tvář, olizovala vodu z očí, tišila její pláč.
Neštěkala. Nepanikařila.
Držela pozici, aby se Ema nesklouzla dál.
Když záchranáři spustili kameru, Bety zvedla hlavu a upřela pohled přímo do objektivu.
Jako by říkala: „Teď už můžete.“
Záchrana
S pomocí lezeckého týmu a speciálních postrojů vytáhli nejprve Emu – živou, vyděšenou, ale bez jediného vážného zranění.
A hned poté vytáhli i Bety.
Když byla venku, obešla celou skupinu záchranářů, jakoby je „zkontrolovala“, a pak se stočila k noze Lenky. Tam si lehla. A zůstala.
Reakce
Záchranáři, někteří s desítkami let zkušeností, říkali, že nic podobného nikdy nezažili.
Jeden z nich, kapitán jednotky, prohlásil:
„Viděl jsem psy, kteří nás upozornili na pohřešované lidi. Ale nikdy psa, který by zachraňoval, chránil a ještě věděl, kdy předat situaci nám. To není jen věrnost. To je… vyšší inteligence.“
Ema dnes
Emě je dnes pět. Má jizvu na koleni a zlatou medaili s nápisem „Statečná“. Ale každý večer usíná se stejným rituálem – drží svou Bety za ouško a šeptá:
„Ty jsi moje nejlepší kamarádka. Ty jsi mě našla.“