Měla to být nejkrásnější chvíle jejího života. Lenka stála na zahradě svých rodičů, obklopená bílými květy, smíchem, šampaňským a lidmi, kteří jí přáli štěstí. V bílých šatech, s úsměvem na rtech, hleděla na svého nastávajícího — Tomáše. Vypadali jako dokonalý pár. Dokud nepřišel Rex.

Rex byl její pes. Německý ovčák, kterého si adoptovala ještě před tím, než Tomáše vůbec poznala. Věrný, chytrý, klidný. Nikdy neštěkal zbytečně, nikdy nikomu neublížil. Každý ho měl rád. A Tomáš… ten se mu spíš vyhýbal.

Když se schylovalo k obřadu a hosté se začali usazovat, Rex náhle zavrčel. Prudce, neobvykle. A pak, bez varování, vyrazil. Zakousl se Tomášovi do ruky, právě když stál u družičky, Lucie — Lenkiny nejlepší kamarádky.

Zděšení. Křik. Krev. Rex byl odtažen, Tomáš odvezen na ošetření. Všichni se ptali: proč?

Lenka byla otřesená, ale něco jí nedalo pokoj. Rex nikdy nereagoval bez důvodu. Později, když zkontrolovala záznam z bezpečnostní kamery na zahradě, odpověď přišla sama.

Na videu bylo vidět, jak se Tomáš a Lucie několik minut před incidentem objímají… a líbají. Mimo dohled všech. Kromě jednoho – Rexe, který tiše seděl opodál a všechno viděl.

A pak jednal.

Svatba byla zrušena. Ještě ten večer. Lenka vystoupila před hosty a s klidem oznámila, že nebude stát před Bohem ani úřadem po boku muže, kterému nemůže věřit.

„Jediný, kdo tu dnes projevil skutečnou věrnost,“ řekla tehdy, „byl pes.“